pátek 8. listopadu 2013

4 O profesorech a záhadách



25 Epilog: Dominium

Vzrušeně štěbetající třída prvňáčků seděla v lavicích a čekali na příchod profesora moderní historie na bradavické škole. Už dlouho se nejmenovala Škola čar a kouzel v Bradavicích, ale Bradavická škola pro talentované děti.

24 Síla proroctví

Odchod Pána zla se obešel bez výbuchů syrové magie a zpětné vlny ničivé energie, která by zahubila všechny jeho stoupence. Vlastně právě naopak – s jeho koncem, tak klidným a tak tichým, i velice nenápadně zmizelo Znamení zla z paží jeho věrných nevěrných. Dokonce tak nenápadně, že Harry musel vynervované zajatce na tento fakt upozornit.

23 Triumf

„Někdo zabil Bellatrix, lorde,“ začal bez zbytečných úvodů Harry, jakmile pozdravil zběžnou úklonou hlavy. „Snape a Brumbál jsou sražení do bezvědomí, Řád podlehl chaosu. Někdo… někdo otevřel brány pekla a vytáhl jakéhosi Lupina. A ten někdo, zdá se, je vysazený na tvé věrné a má spory s Brumbálem. Neměl jsem z něj dobrý pocit.“

22 Černý měsíc stoupá

Kouzelnický svět byl ponořen v panice, která trvala několik divokých dní bitev a chaosu. Byly to dny utvářející historii – a jen málokdo z lidí měl možnost dozvědět se, co vše se během toho krátkého časového úseku událo.

21 Krev skutečně není voda

„Harry, chlapče!“ a najednou tu byl Brumbál a zachytil jej za předloktí v neočekávaně silném stisku. Harry ustrnul, pohled zabořený do otcových očí a tvář naprosto nečitelnou. Nevěděl, co v nich stále hledal, proč by měl něco hledat v těch černých tunelech do prázdnoty…

20 Bez milosti

Mýtina se prozářila prvními slunečními paprsky, když se obyvatelé nedalekého hradu konečně dostali ke zdroji těch nic dobrého nevěstících otřesů. Nejdříve se to zdálo být téměř nepostřehnutelné, jen slabounké chvění, které shazovalo zbytky listů ze stromů, ale postupně sílilo s každým dalším úderem, jako kdyby někdo znovu a znovu s větší a větší intenzitou bušil.

19 V Devátém kruhu

Krvácel. Bylo to zvláštní, uvažoval, když pozoroval svou krev, tu nejcennější tekutinu na světě, ukapávat do sněhu a zabarvovat jej. Vypadala skoro jako dobré víno, karmín na bílém prostírání…

18 My, padlí

Toho, kdo chce jít, osud vede, dumal Harry, na jeho rtech pohrával slabý úsměv, když pozoroval scénu před sebou přimhouřenýma očima, v nichž tu a tam probleskly jen náznaky jeho hlubokého nadšení.

17 Spojenec

Longhold by stěží mohl kdokoliv nazývat domovem, neboť tato pravěká pevnost byla jen studený, dávno mrtvý kus skály, jehož ochrany přežívaly díky moci mystika. S Harryho příchodem se síla magie obnovila, ale hrad zůstával stejně nevlídný a stejně nehostinný jako předtím.

16 Ministerský vězeň

Pád politického systému v kouzelnické Británii na konci podzimu roku 1996, jenž se stal opomíjeným varováním pro všechny podobně řízené společnosti kouzelníků napříč celým světem, byl dovršen naprosto jednoduchým aktem v sobotu pátého listopadu, přesně ve dvacet dva hodin a dvacet jedna minut.

15 Další krok

Voldemortova dlaň krátce setrvala na Harryho hlavě, dokonce se zdálo, že v reakci na slova své společnice pohlíží na mladíka před sebou z jiného úhlu, přemýšlivěji, než by bylo zdrávo – alespoň Harry samotný měl takový dojem. Poté jej Voldemort informoval krátkým příslibem: „Pokud uspěješ, můj mladý příteli, staneš po mém boku jako můj spojenec.“

14 Druhá polovina

Bylo to značně frustrující, rozhodl se Harry, když se srdečně rozloučil s Minervou a v mrtvém nočním tichu se s klapotem své hole vydal zpět k sobě.

13 Třetí věštba

Černý měsíc stoupá… z obětí a bolesti, v hlubinách černého prokletí… kde spoutané jsou staré pravdy… najít může všechno ztracené… a dvakrát zrazen byl, avšak natřikrát zrazen je… V jeho stínu… pyšně se značkou otroka… hrdě pod znamením otrokáře… v šerém světle nové éry… prožijeme zbytek věčnosti… Černý měsíc… se blíží… svému… vrcholu…“ ten hlas byl drsný, plochý a věštkyně se dusila, lapajíc po dechu co chvíli, ale slova proroctví byla vyřčena zřetelně a s pečlivostí.

12 Rada mudrců

Počítadla kolejních bodů se opět dostala do minusu. Je samozřejmě normální, že hodnoty v nich kolísají každou chvíli s tím, jak se přičítají a odečítají body – to prvé je zásluha učitelů, jak jinak, ale na tom druhém se rovněž podílí prefekti a primusové, což dohromady dává slušný počet lidí s vlivem nad kolejními body.

11 Jenom klam

Za uplynulé dva měsíce nevěnoval otci příliš mnoho myšlenek. Kromě prvních několika dní v srpnu žádné z nich nebyly spojeny se starou známou emoční hloubkou, zpřetrhal s ním všechny svoje svazky, spálil veškeré mosty a věnoval se životu Atera Moona.

10 K čemu veritaserum?

Ta krátká vteřina mohla trvat celou věčnost. Potom byla vystřídána hřejivým pocitem kdesi uvnitř něj, podezřele blízko srdce, který se začal rozlévat do každičkého kousíčku jeho těla, když se pomalu usmál a v jeho očích se roztančily veselé plaménky.

9 Konec předstírání

Druhý den ráno Harry úzkostlivě očekával odpověď od pana Ollivandera. Seděl u snídaně a pozoroval nepřítomně strop ve Velké síni a průchody těsně za podpěrnými trámy, kudy každý den přilétaly sovy s poštou.

8 Třetí mocnost

Na měsíc, který Harry strávil v Bradavicích na podzim roku 1996, vzpomínal později jako na jeden z nejmírumilovnějších v letech, která na škole strávil. Samozřejmě věděl už v té době, kdy si užíval pohostinnost svého druhého domova, že nic tak pokojného v jeho divokém životě nemůže trvat moc dlouho.

7 Patronus

Mlha houstla s každým Harryho krokem a netrvalo mu déle než zlomek vteřiny uvědomit si, že je na ní něco nepřirozeného. Stál u paty schodiště a viděl nad sebou ještě zřetelně světlo ze vstupní síně, ale veškeré zvuky hlasů veselých studentů byly utlumeny, přidušené.

6 Prasinky

Teprve když se pohodlně usadil na hradě a ve svém novém životě, uvědomil si zpětně, jak chaotické byly první týdny po Potterově smrti, a jak jeho plány postrádaly pevnou konstrukci, na jejíž základech by je mohl stavět. Bradavice a život, který si vytvořil v jejich zdech, mu poskytovaly tolik potřebné zázemí, které  kdykoliv předtím postrádal.

5 Studenti a učitelé

Profesor Moon vešel do třídy se zazvoněním na hodinu a studenti usazení v lavicích se na něj zvědavě otočili, aby rychle sklonili oči. Kolem něj vibrovala aura sebevědomí a moci a oblečený byl v drahých róbách v černo-zeleném provedení, které vypovídaly i o jeho bohatství.

4 Na Harryho!

První, co Harry spatřil, když vypadl z krbu v ředitelně, byl samotný Brumbál ponořený  hluboko ve myšlenkách. Seděl tiše za svým stolem, lokty položené na stole a prsty spojené do stříšky před sebou. Nezdálo by se, že si vůbec uvědomil jeho příchod po několik dlouhých vteřin.

3 Ater Moon

Kulhal po dvorku za Ollivanderovým domem a broukal si, tmavá silueta ozářená měsíčním světlem. Musel si toho dost rozmyslet a konečně měl čas se zastavit, nadechnout se a s jasnou hlavou si utřídit plány.

2 Pozdvižení u sv. Munga

Harry se přirozeně nehnul ani o milimetr a v mžiku mířil Ollivanderovi mezi oči. Jeho pohled zčernal; kompletně zčernal, z jeho zorniček se pohnulo cosi živelného a přelilo se to přímo přes jeho tmavé duhovky a pohltilo bělmo.

1 Na útěku

   Harry ztěžka kulhal, přecházeje mudlovskou ulici k malé přikrčené budově, která mezi řadou normálních domů neměla zdánlivě co dělat. Přenášedlo jej před několika hodinami vyplivlo v Prasinkách, kde zamířil rovnou do pobočky Gringottovy banky. Nejspíš se zbláznil, když tak riskoval, ale už přece došel k názoru, že hrál jako šílenec, tak proč ne teď? Na svoji obhajobu by Harry mohl říct, že mu bolest zakalila mysl.

Intermezzo: Naděje

Poslední věcí, kterou bylo třeba vyřešit před zahájením dalšího školního roku v Bradavicích, byl výběr nového učitele obrany proti černé magii. Albus měl značné potíže letos někoho sehnat na to vskutku prokleté místo.

pátek 1. listopadu 2013

2 O pravdě a lžích



26 Konec hry

Lucius byl inteligentní muž, pomyslel si Harry a chmurně se usmál. Poprvé mu nechal možnost úniku, ale teď všechno se změnilo pouhou formulací té otázky. Jedno souviselo s druhým, to drobné slovíčkaření a přetahování se o písmenka a významy.

25 Harry James Potter

„Ty jsi nad tím seriózně uvažoval?“ zeptal se Lucius pomalu a narovnal se. Už nebyl tak uvolněný jako před okamžikem, vlastně právě naopak. V jeho tváři se zračilo napětí a hluboké obavy.

24 Zkrocení

Sotva Lucius domluvil, zadívaly se na něj dva páry černých očí a mohl by přísahat, že nikdy předtím nepřipomínali ti dva otce a syna víc; zračila se v nich směsice chmurného pobavení a iritace nad jeho lehkým tónem, společně s dávkou něčeho daleko závažnějšího – vnitřním utrpením a notnou dávkou obav.

23 Mágus

Severus Snape byl muž samotářský, mnohdy bezcitný, mnohdy krutý, jenž často ani neshledával nutným dodržovat něco jako zdání zdvořilosti či dokonce přátelskosti. Byl trpký a hrubý a nenávistný a jeho ohnivé nálady se měnily stejně rychle jako počasí nad Snake Rock.

22 Stříbrný hádek

Světlo bylo tak intenzivní, že i přes pevně semknutá víčka jej pálilo do očí – nejprve jasně bílé až měl dojem, že oslepl, ale potom se přetavilo do červené barvy, zpočátku jasně červené jako okysličená krev proudící tepnami, a následně rychle matnělo a získávalo tmavší odstíny rudé, jako pomalá krev žilách, a nakonec zaniklo docela, zcela černé jako krev prolitá a dávno zapomenutá.

21 Zastání

Harry čelil maďarskému trnoocasému drakovi. Ukradl mu zlaté vejce. Přežil. Nějak měl v ten okamžik dojem, že tentokrát nevyvázne. V uších mu pořád bolestivě drnčel zvuk vlastního jména a vnímal matně přítomnost profesorů kdesi kolem sebe, ale jediné, na co se soustředil, byl Snape.

20 Recidiva

Harryho myslí prolétlo několik věcí najednou, nebo v těsném sledu za sebou, každopádně tak rychle, že neměl šanci svoje myšlenky pořádně prostudovat. Jediné, co bylo jako obrovský červený vykřičník v záplavě nudné šedi bylo: „Jak jste mi to řekl?“

19 Civilní hovor

Slzy, které nebyl schopný uronit té noci, kdy Sírius zemřel, volně kanuly z jeho očí právě nyní. Slyšet jeho hlas i jeho štěkavý smích a vědět… bylo to jako jej ztratit znovu. Jeho nářky nenechávaly nikoho v místnosti lhostejným bez výjimky, protože obsahovaly bezbřehý žal, nekonečnou bolest, jednu zničenou naději… byl to nářek za dva zmařené životy.

18 Lord Black

Nesnášel přenášedla… a když tvrdě a naprosto neelegantně – na rozdíl od otce – dopadl na chodidla před hlavní bradavickou bránou, jen se utvrdil v tom, že si je jen tak neoblíbí. Snape se na něj ušklíbl a smetl si z ramene neexistující prach.

17 Kladivo a kovadlina

Harry slabě přikývl a obrátil se k vodě. S přimhouřenýma očima si vybavil rozhovor s Dracem v sovinci, jeho zbabělost a svoje vlastní dojmy z mladého rádoby aristokrata. Tehdy nevěřil vlastním očím a uším, když Malfoy junior zaprodal svou rodinu. A byl rozhořčený, že to udělal, že zahodil, co Harry sám nikdy neměl, že se dobrovolně vzdal toho jediného, co mu Harry záviděl.

16 Krví a magií

Po nebi se hnaly těžké, ocelově šedé mraky, prudký déšť bičoval skalní útesy a v jejich proláklinách hvízdal a naříkal divoký vítr jako stovky ztracených duší; ale všechny tyto zvuky byly přehlušeny zpěvem rozbouřených vln, marně útočících na pobřeží.

15 Podivně bezbranní

Probral jej pocit, že je pozorován, něčí přítomnost – všechny jeho smysly na něj křičely, aby se okamžitě probudil. Harry přešel z hlubokého spánku prakticky okamžitě do plného vědomí a posadil se na posteli.

14 Tenký led

Nedávalo to smysl, definitivně. Harry mechanicky naházel své věci zpět do kufru a odtáhl ho do zadního rohu šatníku s podmračeným výrazem na tváři.

13 Mladý pán

Více než týdenní pobyt v péči ministerstva Luciusi Malfoyovi neubral na jeho aroganci ani eleganci. Přijal Harryho gesto a formálně si s ním potřásl rukou, přičemž ukázal své dokonale bílé zuby v afektovaném širokém úsměvu.

12 Octavius, těší mě

Severní křídlo Snake Rock bylo nudné, nepoužívané a studené skoro jako bradavické sklepení – na noční procházku a trochu toho čmuchání kolem se nejednalo o vhodné prostředí a Harry se brzy toulal hlavní částí hradu.

11 Achillova pata

Pomalu se posadil ke stolu přímo naproti svému otci a jeho pohmožděná záda i proti tomuto nenáročnému úkonu vydatně protestovala. Přesto si dal záležet, aby se neprozradil zamrkáním nebo zasyčením bolestí, neboť jej Snape provrtával intenzivním nevraživým pohledem.

10 Vzpomínky a upomínky

Snape se k němu otočil, sotva vešel do vstupní síně. Harry sledoval směr otcova pohledu a uvědomil si, že se stále konečky prstů dotýká kamenů. Hleděl na ten úkaz celou jednu vteřinu a poté ruku pomalu spustil a rozhlédl se po hale.

9 Kořeny

Ranní vydání Denního věštce obsahovalo detailnější popis útoku na ministerstvo, stejně jako řadu spekulací a několik rozhovorů s rádoby důležitými hodnostáři. Co však bylo pro Harryho zajímavější byl seznam identifikovaných, zabitých a zadržených Smrtijedů – s posledně zmíněnými probíhaly v této chvíli rychlé soudní procesy.

8 Dítě proroctví

Remova tvář byla nehybná, ale nebyl to klid bezesného spánku, spíše nepřirozená strnulost.

7 Další rány osudu

Zbývala jediná otázka. „Co je moc, kterou Pán zla nezná, profesore?“
   „Domnívám se, že je tím myšlena znovu láska, Harry,“ odpověděl a zabořil do něj opět intenzivní pohled.

6 Zhroucná věštba

Harry seděl v ředitelně. Neuplynul ani týden od chvíle, kdy seděl na tom samém místě, nepřítomně si pohrával s Jamesovým prstenem a pozoroval pletichaření starého pána. Seděl v prázdné ředitelně, v jasném světle se třpytila všechna ta profesorova udělátka a v nočním tichu byl jediným zvukem jeho přerývavý dech.

5 První krok

Spal jen několik krátkých hodin před úsvitem, načež se celý rozlámaný a naprosto neodpočinutý vypravil shánět vše potřebné na večer. Říct, že si byl jistý svým rozhodnutím, by bylo poněkud zavádějící. Během většiny dne byl na pochybách, sžíraly jej a odvracely jeho myšlenky od čehokoliv, co předstíral, že dělá.

4 V Pasti

Malfoyovy oči zesklovatěly a Harry se ponořil do jeho vědomí. Počínal si obratně, třebaže nikdy předtím s lidskou myslí nemanipuloval, a pečlivě ohraničil oblasti, které mají být odstraněny.

3 Obliviate

Odšpuntoval lahvičku s lektvarem na dokrvení a vypil ji na ex. Hustá tekutina mu sklouzla do krku a zanechala v jeho ústech nahořklou železitou pachuť. Na chvíli se opřel o stěnu poblíž Vstupní síně a přiložil své čelo na studený kámen, zatímco držel prázdnou ampulku v dlani.

2 Hra

Harry seděl v koutě ředitelny, ve tváři pečlivě předstíraný výraz zmatení, a těkal očima z Remuse na Brumbála a zpět.

1 Prolog: Cizí tvář

Harry Potter zíral na svůj odraz v zrcadle dobrou půl minutu. Pozoroval svou tvář, jednotlivé rysy, které dohromady tvořily jeho obličej – obličej, jenž nepoznával jako svůj vlastní – důkladně zkoumal barvu svých očí, tvar obočí a strukturu svých vlasů. Stál v koupelnách, zapřený o umyvadlo, ramena svěšená. Jeho postoj vyjadřoval únavu, odevzdanost.

Iluze

3/3 Odevzdávám se Tobě

2/3 V časech dobrých i zlých

1/3 Pod jiným sluncem

22 Epilog

   Na schodech zazněl dupot a Harry se během mžiku objevil v předsíni. Severus jej viděl otevřenými dveřmi pracovny, jak si stoupl před zrcadlo a začal si upravovat kravatu, oblečený v luxusním mudlovském obleku.

21 Zpět

   Neuvěřitelné! Severus cítil, jak jej prostoupilo slabé chvění – jeho magie, tak dlouho nečinná, se vzedmula k života a brzy pronikl do Harryho mysli. Nicméně nebyl překvapen tím, co našel.

20 Legilimens

   Severus nepromluvil ani slovo po celou cestu zpět, ruce křečovitě sevřené kolem volantu. Harry vedle něj byl bezstarostný – mohlo by se zdát. Jenže Snape nebýval nejobávanější profesor v Bradavicích pro nic za nic.

19 První logická věc...

   George, Ginny a Harry se přesunuli do obývacího pokoje, zatímco Severus se vrátil do kuchyně. Nestál ani v nejmenším o jakoukoliv asociaci s dalším Weasleym – jeden duch a jeho bratr mu opravdu stačili.

18 Nevyhnutelnost

   Cítil, jak mu začíná bušit ve spáncích. Jistě, jeho srdce bilo jako splašené a nahromaděný adrenalin jej nutil kráčet rychle. Pevně držel Harryho za loket a táhl ho za sebou – výbuch na Obrtlé přitáhl okamžitě nevítanou pozornost a Severus je dostal zpět na Příčnou užitím několika zkratek. Netroufal si zastavit, netroufal si jen přibrzdit ve zběsilém tempu…

17 Překvapení

   Fred zarytě mlčel, co přesně Harry myslel tím překvapením, a Severus byl dokonce přesvědčen, že zabitý pan Weasley pouze volně interpretoval Harryho slova… protože jinak si nedokázal vysvětlit, že by je Harry nechal jen tak… marně doufat a užírat se pochybami.

16 Vidět dál

   Severus cítil něco velice blízkého frustraci, když zíral na další z mnoha Harryho kreseb. Na této byla zobrazena slečna Grangerová… ech, paní Weasleyová, jak v poklidu sedí u jejich jídelního stolu a povídá si s Minervou a Harrym.

15 Hlubší význam

   Severuse probudil křik. Okamžitě se vyškrábal z postele a běžel do Harryho pokoje, s nepříjemným trnutím v zátylku.

14 Střípky

   George se od onoho večera začal stavovat častěji a s bolestivým úšklebkem vysvětloval: „Mamka je fajn, opravdu… pokud se zrovna nezblázní a nepopadne ji tenhle přehnaný záchvat starostlivosti… jo, profesore, zase jsem vzal roha…“

13 Volný

   Harry ho bez protestů následoval ven z nemocnice a na parkoviště. Byl trochu plachý, když se setkali s pacienty či nemocničním personálem, a v takových chvíli se zastavoval, třásl se a posunky Severusovi naznačoval, ať ho zachrání.

12 Svítí se

   Severus nemohl jíst – nějak na to neměl nervy. Stejně jako neměl ani pomyšlení na žádnou ze svých oblíbených činností, jimiž obvykle vyplňoval poklidné letní dny. Na tom dnešním nebylo nic klidného.

11 Forge

   „Profesore!“
   Severus sebou trhl a bleskově se otočil. George Weasley k němu běžel z druhé strany ulice, červený v obličeji a s rozcuchanými vlasy. Neviděl žádného Weasleyho už nějaký ten pátek, a rozhodně mu nebylo jasné, co tu jeden dělá zrovna teď. Navíc tenhle.

10 Do roka a do dne

   Severus dřel, ignoroval bolesti i vyčerpání a tvrdě pracoval. Každý den, znovu a znovu. Donutil Pottera, aby přesvědčil doktora Mudlofila, že se mu musí ošetřovatelé věnovat každý a celý den. Nepřestával, nevydechl si… a v dubnu už pajdal o berlích.

9 Dlouhá zima

   Minerva se tu a tam stavila na návštěvu a od začátku prosince trousila nenápadné poznámky o pobytu v Bradavicích… které Severus naprosto ignoroval a Harry předstíral, že neslyší.

8 Všední rutina

   Během dnů, které následovaly, Severus získal poměrně dobrou představu o životě Harryho Pottera. V jeho přítomnosti se kluk už nepřetvařoval, neskrýval, co si skutečně myslí a co skutečně cítí, nepředstíral nic… Znepokojivé ale bylo, že po většinu času se stále tak debilně culil.

7 Stržená maska

   Několik nekonečně dlouhých vteřin Severus zíral do těch šílených očí. Potom Potter uvolnil svůj stisk a nechal jej dopadnout zpět do křesla. Poodstoupil, zaťal ruce v pěst a několikrát zamrkal.

6 Pokřivená mysl

   Harry procházel Velkou síni, kde byly na jedné straně vyrovnána těla padlých; nepřátel i velmi blízkých kamarádů a lidí, které znal a kterých si vážil. Snažil se usilovně nedívat na Lupina a Tonksovou…

5 Prohnilý

   Potter se na něj přes stůl mile usmíval, navzdory tomu, že Severus se tvářil zabijácky. „Proč se šklebíte jak měsíček uprostřed hnoje?“
   Harry se po tomto prohlášení rozesmál. „Netušil jsem, že máte smysl pro humor.“

4 Tajemství

   Severus ležel v posteli a nevidomýma očima zíral do stropu, zachycen skoro v jednom z těch stavů, jejichž existenci si obvykle odmítal přiznat. Neměl deprese, jistěže ne… jen tu a tam prostě hloubal nad tím, že chce všechno skončit.

3 Bezmračno

   Snažil se příliš nemyslet na tu depresivní skutečnost, že je bezmocný a totálně závislý zrovna na Potterovi, a namísto toho se pokoušel vymyslet plán, jak ho zničit.

2 Můj dům, můj hrad

   Severus se ocitl v ohništi nějakého domu. Byl to malý pokoj bez nábytku, ve špatném stavu, s místy drolící se omítkou a strhanými pruhy tapet. Vypadal značně vybydleně.

1 Celebrita

   Harry byl pohodlně uvelebený v houpací síti pod mohutným dubem a zrovna uvažoval o tom, že si dá šlofíka, když zpozoroval známou postavu objevit se před brankou.

čtvrtek 31. října 2013

1 O modrých vlasech a slušném vychování



Prolog: V rouše beránčím...



Místnost 218

Odpoutaná

Stíny a šero

Poslední přání

 

Voldy Claus

Pro vás jsem tatínek, pane Snape