sobota 28. prosince 2013
pátek 20. prosince 2013
pátek 13. prosince 2013
pátek 6. prosince 2013
pátek 29. listopadu 2013
pátek 22. listopadu 2013
pátek 15. listopadu 2013
pátek 8. listopadu 2013
25 Epilog: Dominium
Vzrušeně štěbetající třída
prvňáčků seděla v lavicích a čekali na příchod profesora moderní historie
na bradavické škole. Už dlouho se nejmenovala Škola čar a kouzel
v Bradavicích, ale Bradavická škola pro talentované děti.
24 Síla proroctví
Odchod Pána zla se obešel bez
výbuchů syrové magie a zpětné vlny ničivé energie, která by zahubila všechny
jeho stoupence. Vlastně právě naopak – s jeho koncem, tak klidným a tak
tichým, i velice nenápadně zmizelo Znamení zla z paží jeho věrných
nevěrných. Dokonce tak nenápadně, že Harry musel vynervované zajatce na tento
fakt upozornit.
23 Triumf
„Někdo zabil Bellatrix, lorde,“
začal bez zbytečných úvodů Harry, jakmile pozdravil zběžnou úklonou hlavy. „Snape
a Brumbál jsou sražení do bezvědomí, Řád podlehl chaosu. Někdo… někdo otevřel
brány pekla a vytáhl jakéhosi Lupina. A ten někdo, zdá se, je vysazený na tvé
věrné a má spory s Brumbálem. Neměl jsem z něj dobrý pocit.“
22 Černý měsíc stoupá
Kouzelnický svět byl ponořen
v panice, která trvala několik divokých dní bitev a chaosu. Byly to dny utvářející
historii – a jen málokdo z lidí měl možnost dozvědět se, co vše se během
toho krátkého časového úseku událo.
21 Krev skutečně není voda
„Harry, chlapče!“ a najednou tu
byl Brumbál a zachytil jej za předloktí v neočekávaně silném stisku. Harry
ustrnul, pohled zabořený do otcových očí a tvář naprosto nečitelnou. Nevěděl,
co v nich stále hledal, proč by měl
něco hledat v těch černých tunelech do prázdnoty…
20 Bez milosti
Mýtina se prozářila prvními slunečními
paprsky, když se obyvatelé nedalekého hradu konečně dostali ke zdroji těch nic
dobrého nevěstících otřesů. Nejdříve se to zdálo být téměř nepostřehnutelné,
jen slabounké chvění, které shazovalo zbytky listů ze stromů, ale postupně
sílilo s každým dalším úderem, jako kdyby někdo znovu a znovu s větší
a větší intenzitou bušil.
19 V Devátém kruhu
Krvácel. Bylo to zvláštní, uvažoval, když pozoroval svou krev, tu nejcennější
tekutinu na světě, ukapávat do sněhu a zabarvovat jej. Vypadala skoro jako
dobré víno, karmín na bílém prostírání…
18 My, padlí
Toho, kdo chce jít, osud vede, dumal Harry, na jeho rtech pohrával
slabý úsměv, když pozoroval scénu před sebou přimhouřenýma očima, v nichž
tu a tam probleskly jen náznaky jeho hlubokého nadšení.
17 Spojenec
Longhold by stěží mohl kdokoliv
nazývat domovem, neboť tato pravěká pevnost byla jen studený, dávno mrtvý kus
skály, jehož ochrany přežívaly díky moci mystika. S Harryho příchodem se
síla magie obnovila, ale hrad zůstával stejně nevlídný a stejně nehostinný jako
předtím.
16 Ministerský vězeň
Pád politického systému v
kouzelnické Británii na konci podzimu roku 1996, jenž se stal opomíjeným
varováním pro všechny podobně řízené společnosti kouzelníků napříč celým světem,
byl dovršen naprosto jednoduchým aktem v sobotu pátého listopadu, přesně ve
dvacet dva hodin a dvacet jedna minut.
15 Další krok
Voldemortova dlaň krátce setrvala
na Harryho hlavě, dokonce se zdálo, že v reakci na slova své společnice
pohlíží na mladíka před sebou z jiného úhlu, přemýšlivěji, než by bylo
zdrávo – alespoň Harry samotný měl takový dojem. Poté jej Voldemort informoval
krátkým příslibem: „Pokud uspěješ, můj mladý příteli, staneš po mém boku jako
můj spojenec.“
14 Druhá polovina
Bylo to značně frustrující,
rozhodl se Harry, když se srdečně rozloučil s Minervou a v mrtvém
nočním tichu se s klapotem své hole vydal zpět k sobě.
13 Třetí věštba
„Černý měsíc stoupá… z obětí a bolesti, v hlubinách černého
prokletí… kde spoutané jsou staré pravdy… najít může všechno ztracené… a
dvakrát zrazen byl, avšak natřikrát zrazen je… V jeho stínu… pyšně se
značkou otroka… hrdě pod znamením otrokáře… v šerém světle nové éry…
prožijeme zbytek věčnosti… Černý měsíc… se blíží… svému… vrcholu…“ ten hlas
byl drsný, plochý a věštkyně se dusila, lapajíc po dechu co chvíli, ale slova
proroctví byla vyřčena zřetelně a s pečlivostí.
12 Rada mudrců
Počítadla kolejních bodů se opět
dostala do minusu. Je samozřejmě normální, že hodnoty v nich kolísají
každou chvíli s tím, jak se přičítají a odečítají body – to prvé je
zásluha učitelů, jak jinak, ale na tom druhém se rovněž podílí prefekti a
primusové, což dohromady dává slušný počet lidí s vlivem nad kolejními
body.
11 Jenom klam
Za uplynulé dva měsíce nevěnoval
otci příliš mnoho myšlenek. Kromě prvních několika dní v srpnu žádné z nich
nebyly spojeny se starou známou emoční hloubkou, zpřetrhal s ním všechny
svoje svazky, spálil veškeré mosty a věnoval se životu Atera Moona.
10 K čemu veritaserum?
Ta krátká vteřina mohla trvat celou
věčnost. Potom byla vystřídána hřejivým pocitem kdesi uvnitř něj, podezřele
blízko srdce, který se začal rozlévat do každičkého kousíčku jeho těla, když se
pomalu usmál a v jeho očích se roztančily veselé plaménky.
9 Konec předstírání
Druhý den ráno Harry úzkostlivě
očekával odpověď od pana Ollivandera. Seděl u snídaně a pozoroval nepřítomně
strop ve Velké síni a průchody těsně za podpěrnými trámy, kudy každý den
přilétaly sovy s poštou.
8 Třetí mocnost
Na měsíc, který Harry strávil
v Bradavicích na podzim roku 1996, vzpomínal později jako na jeden
z nejmírumilovnějších v letech, která na škole strávil. Samozřejmě
věděl už v té době, kdy si užíval pohostinnost svého druhého domova, že
nic tak pokojného v jeho divokém životě nemůže trvat moc dlouho.
7 Patronus
Mlha houstla s každým
Harryho krokem a netrvalo mu déle než zlomek vteřiny uvědomit si, že je na ní
něco nepřirozeného. Stál u paty schodiště a viděl nad sebou ještě zřetelně
světlo ze vstupní síně, ale veškeré zvuky hlasů veselých studentů byly
utlumeny, přidušené.
6 Prasinky
Teprve když se pohodlně
usadil na hradě a ve svém novém životě, uvědomil si zpětně, jak chaotické byly
první týdny po Potterově smrti, a jak jeho plány postrádaly pevnou konstrukci,
na jejíž základech by je mohl stavět. Bradavice a život, který si vytvořil
v jejich zdech, mu poskytovaly tolik potřebné zázemí, které kdykoliv předtím postrádal.
5 Studenti a učitelé
Profesor Moon vešel do třídy se
zazvoněním na hodinu a studenti usazení v lavicích se na něj zvědavě
otočili, aby rychle sklonili oči. Kolem něj vibrovala aura sebevědomí a moci a
oblečený byl v drahých róbách v černo-zeleném provedení, které vypovídaly
i o jeho bohatství.
4 Na Harryho!
První, co Harry spatřil, když
vypadl z krbu v ředitelně, byl samotný Brumbál ponořený hluboko ve myšlenkách. Seděl tiše za svým
stolem, lokty položené na stole a prsty spojené do stříšky před sebou. Nezdálo
by se, že si vůbec uvědomil jeho příchod po několik dlouhých vteřin.
3 Ater Moon
Kulhal po dvorku za
Ollivanderovým domem a broukal si, tmavá silueta ozářená měsíčním světlem.
Musel si toho dost rozmyslet a konečně měl čas se zastavit, nadechnout se a
s jasnou hlavou si utřídit plány.
2 Pozdvižení u sv. Munga
Harry se přirozeně nehnul ani o
milimetr a v mžiku mířil Ollivanderovi mezi oči. Jeho pohled zčernal; kompletně zčernal, z jeho
zorniček se pohnulo cosi živelného a přelilo se to přímo přes jeho tmavé
duhovky a pohltilo bělmo.
1 Na útěku
Harry ztěžka kulhal, přecházeje mudlovskou ulici k malé přikrčené
budově, která mezi řadou normálních domů neměla zdánlivě co dělat. Přenášedlo
jej před několika hodinami vyplivlo v Prasinkách, kde zamířil rovnou do
pobočky Gringottovy banky. Nejspíš se zbláznil, když tak riskoval, ale už přece
došel k názoru, že hrál jako šílenec, tak proč ne teď? Na svoji obhajobu
by Harry mohl říct, že mu bolest zakalila mysl.
Intermezzo: Naděje
Poslední věcí, kterou bylo třeba
vyřešit před zahájením dalšího školního roku v Bradavicích, byl výběr
nového učitele obrany proti černé magii. Albus měl značné potíže letos někoho sehnat
na to vskutku prokleté místo.
neděle 3. listopadu 2013
pátek 1. listopadu 2013
26 Konec hry
Lucius byl inteligentní muž,
pomyslel si Harry a chmurně se usmál. Poprvé mu nechal možnost úniku, ale teď
všechno se změnilo pouhou formulací té otázky. Jedno souviselo s druhým,
to drobné slovíčkaření a přetahování se o písmenka a významy.
25 Harry James Potter
„Ty jsi nad tím seriózně
uvažoval?“ zeptal se Lucius pomalu a narovnal se. Už nebyl tak uvolněný jako
před okamžikem, vlastně právě naopak. V jeho tváři se zračilo napětí a
hluboké obavy.
24 Zkrocení
Sotva Lucius domluvil, zadívaly
se na něj dva páry černých očí a mohl by přísahat, že nikdy předtím
nepřipomínali ti dva otce a syna víc; zračila se v nich směsice chmurného
pobavení a iritace nad jeho lehkým tónem, společně s dávkou něčeho daleko
závažnějšího – vnitřním utrpením a notnou dávkou obav.
23 Mágus
Severus Snape byl muž samotářský,
mnohdy bezcitný, mnohdy krutý, jenž často ani neshledával nutným dodržovat něco
jako zdání zdvořilosti či dokonce přátelskosti. Byl trpký a hrubý a nenávistný
a jeho ohnivé nálady se měnily stejně rychle jako počasí nad Snake Rock.
22 Stříbrný hádek
Světlo bylo tak intenzivní, že i
přes pevně semknutá víčka jej pálilo do očí – nejprve jasně bílé až měl dojem,
že oslepl, ale potom se přetavilo do červené barvy, zpočátku jasně červené jako
okysličená krev proudící tepnami, a následně rychle matnělo a získávalo tmavší
odstíny rudé, jako pomalá krev žilách, a nakonec zaniklo docela, zcela černé
jako krev prolitá a dávno zapomenutá.
21 Zastání
Harry čelil maďarskému
trnoocasému drakovi. Ukradl mu zlaté vejce. Přežil. Nějak měl v ten
okamžik dojem, že tentokrát nevyvázne. V uších mu pořád bolestivě drnčel
zvuk vlastního jména a vnímal matně přítomnost profesorů kdesi kolem sebe, ale
jediné, na co se soustředil, byl Snape.
20 Recidiva
Harryho myslí prolétlo několik
věcí najednou, nebo v těsném sledu za sebou, každopádně tak rychle, že
neměl šanci svoje myšlenky pořádně prostudovat. Jediné, co bylo jako obrovský
červený vykřičník v záplavě nudné šedi bylo: „Jak jste mi to řekl?“
19 Civilní hovor
Slzy, které nebyl schopný uronit
té noci, kdy Sírius zemřel, volně kanuly z jeho očí právě nyní. Slyšet
jeho hlas i jeho štěkavý smích a vědět… bylo to jako jej ztratit znovu. Jeho
nářky nenechávaly nikoho v místnosti lhostejným bez výjimky, protože
obsahovaly bezbřehý žal, nekonečnou bolest, jednu zničenou naději… byl to nářek
za dva zmařené životy.
18 Lord Black
Nesnášel přenášedla… a když tvrdě
a naprosto neelegantně – na rozdíl od otce – dopadl na chodidla před hlavní
bradavickou bránou, jen se utvrdil v tom, že si je jen tak neoblíbí. Snape
se na něj ušklíbl a smetl si z ramene neexistující prach.
17 Kladivo a kovadlina
Harry slabě přikývl a obrátil se
k vodě. S přimhouřenýma očima si vybavil rozhovor s Dracem
v sovinci, jeho zbabělost a svoje vlastní dojmy z mladého rádoby
aristokrata. Tehdy nevěřil vlastním očím a uším, když Malfoy junior zaprodal
svou rodinu. A byl rozhořčený, že to udělal, že zahodil, co Harry sám nikdy
neměl, že se dobrovolně vzdal toho jediného, co mu Harry záviděl.
16 Krví a magií
Po nebi se hnaly těžké, ocelově
šedé mraky, prudký déšť bičoval skalní útesy a v jejich proláklinách
hvízdal a naříkal divoký vítr jako stovky ztracených duší; ale všechny tyto
zvuky byly přehlušeny zpěvem rozbouřených vln, marně útočících na pobřeží.
15 Podivně bezbranní
Probral jej pocit, že je
pozorován, něčí přítomnost – všechny jeho smysly na něj křičely, aby se
okamžitě probudil. Harry přešel z hlubokého spánku prakticky okamžitě do
plného vědomí a posadil se na posteli.
14 Tenký led
Nedávalo to smysl, definitivně. Harry mechanicky naházel své věci zpět do kufru a odtáhl ho do zadního
rohu šatníku s podmračeným výrazem na tváři.
13 Mladý pán
Více než týdenní pobyt
v péči ministerstva Luciusi Malfoyovi neubral na jeho aroganci ani
eleganci. Přijal Harryho gesto a formálně si s ním potřásl rukou, přičemž
ukázal své dokonale bílé zuby v afektovaném širokém úsměvu.
12 Octavius, těší mě
Severní křídlo Snake Rock bylo
nudné, nepoužívané a studené skoro jako bradavické sklepení – na noční
procházku a trochu toho čmuchání kolem se nejednalo o vhodné prostředí a Harry
se brzy toulal hlavní částí hradu.
11 Achillova pata
Pomalu se posadil ke stolu přímo
naproti svému otci a jeho pohmožděná záda i proti tomuto nenáročnému úkonu
vydatně protestovala. Přesto si dal záležet, aby se neprozradil zamrkáním nebo
zasyčením bolestí, neboť jej Snape provrtával intenzivním nevraživým pohledem.
10 Vzpomínky a upomínky
Snape se k němu otočil,
sotva vešel do vstupní síně. Harry sledoval směr otcova pohledu a uvědomil si,
že se stále konečky prstů dotýká kamenů. Hleděl na ten úkaz celou jednu vteřinu
a poté ruku pomalu spustil a rozhlédl se po hale.
9 Kořeny
Ranní vydání Denního věštce
obsahovalo detailnější popis útoku na ministerstvo, stejně jako řadu spekulací
a několik rozhovorů s rádoby důležitými hodnostáři. Co však bylo pro
Harryho zajímavější byl seznam identifikovaných, zabitých a zadržených
Smrtijedů – s posledně zmíněnými probíhaly v této chvíli rychlé
soudní procesy.
8 Dítě proroctví
Remova tvář byla nehybná, ale
nebyl to klid bezesného spánku, spíše nepřirozená strnulost.
7 Další rány osudu
Zbývala jediná otázka. „Co je
moc, kterou Pán zla nezná, profesore?“
„Domnívám se, že je tím myšlena znovu láska, Harry,“ odpověděl a zabořil
do něj opět intenzivní pohled.
6 Zhroucná věštba
Harry seděl v ředitelně.
Neuplynul ani týden od chvíle, kdy seděl na tom samém místě, nepřítomně si
pohrával s Jamesovým prstenem a pozoroval pletichaření starého pána. Seděl
v prázdné ředitelně, v jasném světle se třpytila všechna ta
profesorova udělátka a v nočním tichu byl jediným zvukem jeho přerývavý dech.
5 První krok
Spal jen několik krátkých hodin
před úsvitem, načež se celý rozlámaný a naprosto neodpočinutý vypravil shánět
vše potřebné na večer. Říct, že si byl jistý svým rozhodnutím, by bylo poněkud
zavádějící. Během většiny dne byl na pochybách, sžíraly jej a odvracely
jeho myšlenky od čehokoliv, co předstíral, že dělá.
4 V Pasti
Malfoyovy oči zesklovatěly a
Harry se ponořil do jeho vědomí. Počínal si obratně, třebaže nikdy předtím
s lidskou myslí nemanipuloval, a pečlivě ohraničil oblasti, které mají být
odstraněny.
3 Obliviate
Odšpuntoval lahvičku
s lektvarem na dokrvení a vypil ji na ex. Hustá tekutina mu sklouzla do
krku a zanechala v jeho ústech nahořklou železitou pachuť. Na chvíli se
opřel o stěnu poblíž Vstupní síně a přiložil své čelo na studený kámen, zatímco
držel prázdnou ampulku v dlani.
2 Hra
Harry seděl v
koutě ředitelny, ve tváři pečlivě předstíraný výraz zmatení, a těkal očima
z Remuse na Brumbála a zpět.
1 Prolog: Cizí tvář
Harry Potter zíral na svůj odraz
v zrcadle dobrou půl minutu. Pozoroval svou tvář, jednotlivé rysy, které
dohromady tvořily jeho obličej – obličej, jenž nepoznával jako svůj vlastní –
důkladně zkoumal barvu svých očí, tvar obočí a strukturu svých vlasů. Stál
v koupelnách, zapřený o umyvadlo, ramena svěšená. Jeho postoj vyjadřoval
únavu, odevzdanost.
22 Epilog
Na schodech zazněl dupot a Harry se během mžiku objevil v předsíni.
Severus jej viděl otevřenými dveřmi pracovny, jak si stoupl před zrcadlo a
začal si upravovat kravatu, oblečený v luxusním mudlovském obleku.
21 Zpět
Neuvěřitelné! Severus cítil, jak jej prostoupilo slabé chvění – jeho
magie, tak dlouho nečinná, se vzedmula k života a brzy pronikl do Harryho
mysli. Nicméně nebyl překvapen tím, co našel.
20 Legilimens
Severus nepromluvil ani slovo po celou cestu zpět, ruce křečovitě sevřené
kolem volantu. Harry vedle něj byl bezstarostný – mohlo by se zdát. Jenže Snape
nebýval nejobávanější profesor v Bradavicích pro nic za nic.
19 První logická věc...
George, Ginny a Harry se přesunuli do obývacího pokoje, zatímco Severus
se vrátil do kuchyně. Nestál ani v nejmenším o jakoukoliv asociaci
s dalším Weasleym – jeden duch a jeho bratr mu opravdu stačili.
18 Nevyhnutelnost
Cítil, jak mu začíná bušit ve spáncích. Jistě, jeho srdce bilo jako
splašené a nahromaděný adrenalin jej nutil kráčet rychle. Pevně držel Harryho
za loket a táhl ho za sebou – výbuch na Obrtlé přitáhl okamžitě nevítanou
pozornost a Severus je dostal zpět na Příčnou užitím několika zkratek.
Netroufal si zastavit, netroufal si jen přibrzdit ve zběsilém tempu…
17 Překvapení
Fred zarytě mlčel, co přesně Harry myslel tím překvapením, a Severus byl
dokonce přesvědčen, že zabitý pan Weasley pouze volně interpretoval Harryho
slova… protože jinak si nedokázal vysvětlit, že by je Harry nechal jen tak…
marně doufat a užírat se pochybami.
16 Vidět dál
Severus cítil něco velice blízkého frustraci, když zíral na další
z mnoha Harryho kreseb. Na této byla zobrazena slečna Grangerová… ech,
paní Weasleyová, jak v poklidu sedí u jejich
jídelního stolu a povídá si s Minervou a Harrym.
15 Hlubší význam
Severuse probudil křik. Okamžitě se vyškrábal z postele a běžel do
Harryho pokoje, s nepříjemným trnutím v zátylku.
14 Střípky
George se od onoho večera začal stavovat častěji a s bolestivým
úšklebkem vysvětloval: „Mamka je fajn, opravdu… pokud se zrovna nezblázní a
nepopadne ji tenhle přehnaný záchvat starostlivosti… jo, profesore, zase jsem
vzal roha…“
13 Volný
Harry ho bez protestů následoval ven z nemocnice a na parkoviště.
Byl trochu plachý, když se setkali s pacienty či nemocničním personálem, a
v takových chvíli se zastavoval, třásl se a posunky Severusovi naznačoval,
ať ho zachrání.
12 Svítí se
Severus nemohl jíst – nějak na to neměl nervy. Stejně jako neměl ani
pomyšlení na žádnou ze svých oblíbených činností, jimiž obvykle vyplňoval
poklidné letní dny. Na tom dnešním nebylo nic klidného.
11 Forge
„Profesore!“
Severus sebou trhl a bleskově se otočil. George Weasley k němu
běžel z druhé strany ulice, červený v obličeji a s rozcuchanými
vlasy. Neviděl žádného Weasleyho už nějaký ten pátek, a rozhodně mu nebylo
jasné, co tu jeden dělá zrovna teď. Navíc tenhle.
10 Do roka a do dne
Severus dřel, ignoroval bolesti i vyčerpání a tvrdě pracoval. Každý den,
znovu a znovu. Donutil Pottera, aby přesvědčil doktora Mudlofila, že se mu musí
ošetřovatelé věnovat každý a celý den. Nepřestával, nevydechl si… a
v dubnu už pajdal o berlích.
9 Dlouhá zima
Minerva se tu a tam stavila na návštěvu a od začátku prosince trousila
nenápadné poznámky o pobytu v Bradavicích… které Severus naprosto
ignoroval a Harry předstíral, že neslyší.
8 Všední rutina
Během dnů, které následovaly, Severus získal poměrně dobrou představu o
životě Harryho Pottera. V jeho přítomnosti se kluk už nepřetvařoval,
neskrýval, co si skutečně myslí a co skutečně cítí, nepředstíral nic… Znepokojivé
ale bylo, že po většinu času se stále tak debilně culil.
7 Stržená maska
Několik nekonečně dlouhých vteřin Severus zíral do těch šílených očí.
Potom Potter uvolnil svůj stisk a nechal jej dopadnout zpět do křesla. Poodstoupil,
zaťal ruce v pěst a několikrát zamrkal.
6 Pokřivená mysl
Harry procházel Velkou síni, kde byly na jedné straně vyrovnána těla
padlých; nepřátel i velmi blízkých kamarádů a lidí, které znal a kterých si
vážil. Snažil se usilovně nedívat na Lupina a Tonksovou…
5 Prohnilý
Potter se na něj přes stůl mile usmíval, navzdory tomu, že Severus se
tvářil zabijácky. „Proč se šklebíte jak měsíček uprostřed hnoje?“
Harry se po tomto prohlášení rozesmál. „Netušil jsem, že máte smysl pro
humor.“
4 Tajemství
Severus ležel v posteli a nevidomýma očima zíral do stropu,
zachycen skoro v jednom z těch stavů, jejichž existenci si obvykle odmítal
přiznat. Neměl deprese, jistěže ne…
jen tu a tam prostě hloubal nad tím, že chce všechno skončit.
3 Bezmračno
Snažil se příliš nemyslet na tu depresivní skutečnost, že je bezmocný a
totálně závislý zrovna na Potterovi, a namísto toho se pokoušel vymyslet plán,
jak ho zničit.
2 Můj dům, můj hrad
Severus se ocitl v ohništi nějakého domu. Byl to malý pokoj bez
nábytku, ve špatném stavu, s místy drolící se omítkou a strhanými pruhy
tapet. Vypadal značně vybydleně.
1 Celebrita
Harry byl pohodlně uvelebený v houpací síti pod mohutným dubem a
zrovna uvažoval o tom, že si dá šlofíka, když zpozoroval známou postavu objevit
se před brankou.
čtvrtek 31. října 2013
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)