Bolest zůstávala, ale zahanbující vzpomínky kvapně ustoupily
do pozadí tváří v tvář novým výzvám, kterým Tauriel čelila po návratu do
Temného hvozdu. S Legolasovým odchodem ztratila Lesní říše vrchního
velitele stráže, a jak jí král přislíbil, tato pozice připadla jí. Přála si
z celého srdce, aby tomu tak nebylo, ale její přání zůstalo nevysloveno.
Neměla právo cokoliv žádat, s vděčností by měla přijmout vše, co ji
v paláci čekalo – i kdyby to byla vězeňská kobka.
úterý 30. prosince 2014
středa 24. prosince 2014
Prolog: Minulost se opakuje
Když profesorka
McGonagallová kontrolovala seznam studentů, k nimž je třeba přes léto zajít a
vysvětlit celou tu situaci s magií jejich rodičům, poněkud šokovaně zjistila,
že se na tomto seznamu nachází i jméno Harryho Pottera, jehož adresa ji
následující den zavedla do Woolova sirotčince.
úterý 23. prosince 2014
Verš první
Thranduil Oropherion, král lesních elfů, se nepříliš radostně
zahleděl na svého oře. Zaprvé, nebyl
to los, ale bílý kůň. Zadruhé, to zvíře na něj mírně vzhlíželo. Nedejte se mýlit, byl to obrovský válečný hřebec, jeden
z nejlepších, které jeho lidé chovali, nicméně pro někoho Thranduilovy
konstituce byl i takový skvostný kůň přece jen poněkud drobný.
Král naklonil hlavu na stranu a sledoval jej. Kůň se tvářil ublíženě.
pondělí 22. prosince 2014
Ztracená píseň: Úvodní slovo
Jak bývalo kdysi zvykem, velké příběhy se stávaly velkými
písněmi. Zpívávaly se na slavnostech, či za teskných večerů, kdy srdce pukala
bolestí nad žalem obsaženým v oněch verších, nebo naopak radostí nad
světlem, které ani ten nejhustší příkrov temnoty nedokázal udusit.
Z těch dob se do dnešních dnů dochoval jen zlomek, a
přece jsme se doslechli o hrdinských činech Války o Prsten i bolestných
pravdách bojů, které jí předcházely. Slyšeli jsme o mocných elfích pánech a
lidských králích, a dokonce i o trpaslících a pulčících. Slyšeli jsme o zlu a
krutosti a o lásce a naději. Jsou to příběhy, které z paměti nevymizí a na
které čas nezapomene.
Toto je přepis jedné z posledních velkých písní z dávných
dob, kterou si s sebou odnesli elfští pěvci na Západ a ucho člověka ji nikdy
neslyšelo a nikdy neuslyší – tak drahá je elfímu lidu. Vrhá světlo na události,
které následovaly Bitvu pěti armád, a vypráví baladu o Lesním králi a paní
Tauriel, přináší svědectví o vládě Krále pod horou a obnově Ereboru i Dolu, a
mapuje konec jednoho věku.
---
AN:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)