14 Střípky

   George se od onoho večera začal stavovat častěji a s bolestivým úšklebkem vysvětloval: „Mamka je fajn, opravdu… pokud se zrovna nezblázní a nepopadne ji tenhle přehnaný záchvat starostlivosti… jo, profesore, zase jsem vzal roha…“

13 Volný

   Harry ho bez protestů následoval ven z nemocnice a na parkoviště. Byl trochu plachý, když se setkali s pacienty či nemocničním personálem, a v takových chvíli se zastavoval, třásl se a posunky Severusovi naznačoval, ať ho zachrání.

12 Svítí se

   Severus nemohl jíst – nějak na to neměl nervy. Stejně jako neměl ani pomyšlení na žádnou ze svých oblíbených činností, jimiž obvykle vyplňoval poklidné letní dny. Na tom dnešním nebylo nic klidného.

11 Forge

   „Profesore!“

   Severus sebou trhl a bleskově se otočil. George Weasley k němu běžel z druhé strany ulice, červený v obličeji a s rozcuchanými vlasy. Neviděl žádného Weasleyho už nějaký ten pátek, a rozhodně mu nebylo jasné, co tu jeden dělá zrovna teď. Navíc tenhle.

10 Do roka a do dne

   Severus dřel, ignoroval bolesti i vyčerpání a tvrdě pracoval. Každý den, znovu a znovu. Donutil Pottera, aby přesvědčil doktora Mudlofila, že se mu musí ošetřovatelé věnovat každý a celý den. Nepřestával, nevydechl si… a v dubnu už pajdal o berlích.

9 Dlouhá zima

   Minerva se tu a tam stavila na návštěvu a od začátku prosince trousila nenápadné poznámky o pobytu v Bradavicích… které Severus naprosto ignoroval a Harry předstíral, že neslyší.

8 Všední rutina

   Během dnů, které následovaly, Severus získal poměrně dobrou představu o životě Harryho Pottera. V jeho přítomnosti se kluk už nepřetvařoval, neskrýval, co si skutečně myslí a co skutečně cítí, nepředstíral nic… Znepokojivé ale bylo, že po většinu času se stále tak debilně culil.