14 O nekonvečním jednání

9. Gravitace

I když jsem původně měla nosit modrý plášť, byla jsem vděčná za svou aktivní službu pod červenou složkou. Proč jsem ale vlastně považovala svou práci za velmi dobrou věc?

8. My jsme upíři

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Alec ustaraně ten večer.

Felix uspořádal malý večírek se spoustou balíčků krve a hlasitou muzikou a kupodivu se valná většina stráže zúčastnila. Jejich veselý hovor se nesl až ke mně, ale od svého uvedení mezi stráž jsem nevyšla z pokoje.

7. Paralela

Druhý den v deset hodin dopoledne jsem stanula před trojicí našich králů. Aro na sobě měl svůj tradiční dokonale vyžehlený oblek s vestou a rudou kravatou a přes jedno rameno nedbale shrnutý jednoduchý černý plášť. Usmíval se jako chlapec v očekávání narozeninové oslavy. Dnes měl mimořádně dobrou náladu.

6. Písková taktika

„Znovu!“ přikázal Demetri a Felix poslušně přinesl další vrhací nože a zamířil na mě. Ne že by čepel nože byla schopná nás zranit, ale dobře se tak trénovala rychlost a postřeh. Felix stál naproti mně na šířku tréninkové místnosti a Demetri u dveří na druhé straně vedle mistra Ara, který přihlížel se svým klasickým zvědavým výrazem ve tváři, usazený na pohodlné stoličce s nohou přes nohu.

5. Nepodstatné drobnosti

„Alec říkal, že ještě pořád potřebuješ do města,“ ušklíbla se Jane druhý den ráno, jakmile bez klepání vtrhla do mého pokoje.

4. Rozbušit mi srdce

Seděla jsem na parapetu svého okna a shlížela na noční Volterru. Nebe bylo podmračené, ale místy probleskovaly hvězdy. Byl to krásný výhled, všechna ta světélka, a vlahý vzduch voněl létem. Mohla bych tu být šťastná.