Merlin a všichni svatí...

Merlin a všichni svatí se mnou!

Huláky nepřijímám, přeposílám je Brumbálovi a ředitel z nich dělá vánoční ozdoby do sklepení. Jsou na takovém jasném červeném papíru, že by byla škoda je nevyužít.

Předpokládám, že omluva za dlouhou absenci je na místě. Omlouvám se za dlouhou absenci:) Nicméně! Když se ohlédnu zpět na celou svou překvapivě dlouhou kariéru psaní fanfiction, vidím, že podobné dlouhé odmlky jsou vlastně už něco jako trademark neodvratně patřící k mému jménu. Achjo. Slíbila bych, že se polepším, ale všichni víme, že nejspíš ne... :)

Moji milovaní čtenáři, máte úžasnou trpělivost, za kterou děkuji. Nezasloužím si ji.

Mám hrubě, velice hrubě, načrtnutých pár kapitol, takže se na ně můžete v následujících týdnech (ehm, tak nějak) těšit. Zároveň chci nabídnout malé vysvětlení toho, co se se mnou dělo v posledních pár měsících.

Došlo k menší (větší) rodinné pohromě, do jejíchž detailů nejsem schopná a ani ochotná zabíhat. Úspěšně končím půlku školy, jen přežít státnice a pak se mohu vesele těšit na další dva roky nervů. Neúspěšně pomýšlím na vlastní originální tvorbu, ale celkem váhám. Uvidíme no. FF je o tolik zábavnější, protože se mohu o vše prakticky hned podělit :)

Každopádně, spoustu citrónových bonbónů, Bertíkových fazolek a lembasu,
Vaše Pecka

2. Zmijozel na druhou

„Ehm,“ řekl Harry a zvedl k němu oči, předstíraje nejistotu a rozpaky. Jak se konverzuje s mlčenlivými muži, kteří se tváří tak otráveně? Pokud se mu nějak podařilo profesora iritovat, rád by věděl, co udělal za těch pět minut tiché a pomalé chůze Příčnou ulicí, aby se tomu mohl vyhnout v budoucnu. A pokud je ten člověk obvykle mizerně naložený, uvažoval, proč se vůbec v první řadě rozhodl obtěžovat nás oba a pověsit se mi na krk?

1. Poprvé na Příčné

Harry James Potter neměl rád své jméno – upřímně, komu by se líbilo? Harry bylo docela obyčejné a fádní a hodilo by se ke klukovi, který je rovněž takový. James – ani to nebyla žádná extra klasa, jak občas chmurně přemýšlel. Musel být pojmenovaný po nějakém ctěném předku nebo příbuzném, který býval Jamie James – jak jinak by k němu přišel? A Potter! Pokud se nepletl, znamenalo to ´hrnčíř´ = naprosto normální příjmení… jenže.

10. Perfezione, estasi

Marcus mě následně doprovodil zpět do používanějších částí paláce a s nezvykle nadějným úsměvem odplachtil. Měla jsem tušení, že nepůjde rovnou informovat svého bratra – byl to jemný muž a věděl, že budu potřebovat víc než pár minut na to, abych se připravila Arovi čelit.

Verš druhý

Bolest zůstávala, ale zahanbující vzpomínky kvapně ustoupily do pozadí tváří v tvář novým výzvám, kterým Tauriel čelila po návratu do Temného hvozdu. S Legolasovým odchodem ztratila Lesní říše vrchního velitele stráže, a jak jí král přislíbil, tato pozice připadla jí. Přála si z celého srdce, aby tomu tak nebylo, ale její přání zůstalo nevysloveno. Neměla právo cokoliv žádat, s vděčností by měla přijmout vše, co ji v paláci čekalo – i kdyby to byla vězeňská kobka.

Prolog: Minulost se opakuje

   Když profesorka McGonagallová kontrolovala seznam studentů, k nimž je třeba přes léto zajít a vysvětlit celou tu situaci s magií jejich rodičům, poněkud šokovaně zjistila, že se na tomto seznamu nachází i jméno Harryho Pottera, jehož adresa ji následující den zavedla do Woolova sirotčince.

Verš první

Thranduil Oropherion, král lesních elfů, se nepříliš radostně zahleděl na svého oře. Zaprvé, nebyl to los, ale bílý kůň. Zadruhé, to zvíře na něj mírně vzhlíželo. Nedejte se mýlit, byl to obrovský válečný hřebec, jeden z nejlepších, které jeho lidé chovali, nicméně pro někoho Thranduilovy konstituce byl i takový skvostný kůň přece jen poněkud drobný.

Král naklonil hlavu na stranu a sledoval jej. Kůň se tvářil ublíženě.