Ztracená píseň: Úvodní slovo

Jak bývalo kdysi zvykem, velké příběhy se stávaly velkými písněmi. Zpívávaly se na slavnostech, či za teskných večerů, kdy srdce pukala bolestí nad žalem obsaženým v oněch verších, nebo naopak radostí nad světlem, které ani ten nejhustší příkrov temnoty nedokázal udusit.

Z těch dob se do dnešních dnů dochoval jen zlomek, a přece jsme se doslechli o hrdinských činech Války o Prsten i bolestných pravdách bojů, které jí předcházely. Slyšeli jsme o mocných elfích pánech a lidských králích, a dokonce i o trpaslících a pulčících. Slyšeli jsme o zlu a krutosti a o lásce a naději. Jsou to příběhy, které z paměti nevymizí a na které čas nezapomene.

Toto je přepis jedné z posledních velkých písní z dávných dob, kterou si s sebou odnesli elfští pěvci na Západ a ucho člověka ji nikdy neslyšelo a nikdy neuslyší – tak drahá je elfímu lidu. Vrhá světlo na události, které následovaly Bitvu pěti armád, a vypráví baladu o Lesním králi a paní Tauriel, přináší svědectví o vládě Krále pod horou a obnově Ereboru i Dolu, a mapuje konec jednoho věku.

---

AN:

Hmm. Co mohu říct? Nedalo se odolat a viním za to pana Petera Jacksona, a jeho největší hobití fanfiction na světě. Mezi námi je pouze jeden rozdíl: on na své tvorbě nestydatě vydělává. Takže. Uvidíme se už za chvíli u nového příběhu ze Středozemě. Mám krátkou kapitolu pro zlatíčko Harryho Lectera a pokud budete hodní, i speciální vánoční dárek v podobě Světla ve stínech. Jsem totiž velmi velmi hodná. A pokud se mi podaří z disku minulého počítače vydolovat pár souborů, snad bude i Dědictví.

A dotatek na závěr... miluju komentáře, wink wink :) Vaše Pecka