10. Perfezione, estasi

Marcus mě následně doprovodil zpět do používanějších částí paláce a s nezvykle nadějným úsměvem odplachtil. Měla jsem tušení, že nepůjde rovnou informovat svého bratra – byl to jemný muž a věděl, že budu potřebovat víc než pár minut na to, abych se připravila Arovi čelit.

9. Gravitace

I když jsem původně měla nosit modrý plášť, byla jsem vděčná za svou aktivní službu pod červenou složkou. Proč jsem ale vlastně považovala svou práci za velmi dobrou věc?

8. My jsme upíři

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Alec ustaraně ten večer.

Felix uspořádal malý večírek se spoustou balíčků krve a hlasitou muzikou a kupodivu se valná většina stráže zúčastnila. Jejich veselý hovor se nesl až ke mně, ale od svého uvedení mezi stráž jsem nevyšla z pokoje.

7. Paralela

Druhý den v deset hodin dopoledne jsem stanula před trojicí našich králů. Aro na sobě měl svůj tradiční dokonale vyžehlený oblek s vestou a rudou kravatou a přes jedno rameno nedbale shrnutý jednoduchý černý plášť. Usmíval se jako chlapec v očekávání narozeninové oslavy. Dnes měl mimořádně dobrou náladu.

6. Písková taktika

„Znovu!“ přikázal Demetri a Felix poslušně přinesl další vrhací nože a zamířil na mě. Ne že by čepel nože byla schopná nás zranit, ale dobře se tak trénovala rychlost a postřeh. Felix stál naproti mně na šířku tréninkové místnosti a Demetri u dveří na druhé straně vedle mistra Ara, který přihlížel se svým klasickým zvědavým výrazem ve tváři, usazený na pohodlné stoličce s nohou přes nohu.

5. Nepodstatné drobnosti

„Alec říkal, že ještě pořád potřebuješ do města,“ ušklíbla se Jane druhý den ráno, jakmile bez klepání vtrhla do mého pokoje.

4. Rozbušit mi srdce

Seděla jsem na parapetu svého okna a shlížela na noční Volterru. Nebe bylo podmračené, ale místy probleskovaly hvězdy. Byl to krásný výhled, všechna ta světélka, a vlahý vzduch voněl létem. Mohla bych tu být šťastná.

3. Předem prohraný boj

ARO

Felix byl tak mladý. Nejspíše si ani neuvědomoval, že si hraje s ohněm – a oheň byl skutečně to jediné, co dokázalo kompletně zničit naše těla a poslat nás do náruče smrti bez možnosti návratu.

2. Talent

Alec mi po chvíli hovoru nechal nějaké soukromí a šel najít svou sestru.

1. Vítej doma

Během následujících dní jsem skutečně postřehla změny ve svojí osobnosti. Nejednalo se o nic výrazného – jen lehký posun v myšlení a přístupu k některým věcem a situacím – a ačkoliv mi to přišlo zajímavé, nebylo to nečekané nebo zvláštní. Byl to instinkt. Stal ze mě lovec, doopravdy už jsem nebyla slabá a bezmocná oběť a moje myšlení se instinktivně změnilo.

10. Když se setmí

„Victorie,“ zašeptala jsem.

Jemně přikývla a sklouzla rukou k mému ramenu. „Dlouho jsme se neviděly, že?“

9. Páska přes oči

ARO

Pod nohama jsem vnímal lesní prsť nebo hrubý beton. Vítr kolem mě zpíval. Vteřiny ubíhaly.

8. Vidím tě v novém světle

Dny plynuly, týdny plynuly. Březnové deště ustoupily dubnovým slejvákům a ty uvolnily prostor květnovým přeháňkám. Věděla jsem, že se můj čas krátí, a tak jsem se snažila nenápadně rozloučit se všemi svými přáteli a hlavně s Charliem. Po maturitě jsem měla v plánu krátký výlet do Jacksonville a odtud byl směr mého života nekompromisně daný: Itálie, Volterra.

7. Monstra a bestie

SAM

Věděli jsme o nich od chvíle, kdy přijeli do města. Nebyli to ti zlatoocí, proto jsme museli být opatrní. Tihle měli rudé oči, byli to lovci lidí, a krátce mě zajímalo, jestli mají něco společného s tou rusovlasou čarodějnicí.

6. Sladké odříkání

Moje nová denní rutina byla stejně jako všechno během uplynulých pár dní naprosto mimo běžné starosti a radosti lidského života. Kdysi jsem si myslela, že to, co zažívám s Edwardem, je neskutečné – ale to jsem neměla pro srovnání jednání a chování a čistou přítomnost Ara Volturiho.

5. Osud sirény

Připadala jsem si pořád tak nějak jako ve snu. Nebyla to už noční můra, ale bylo to stále neskutečné. Během pozdního odpoledne jsem uvařila Charliemu večeři, sama se najedla a bezúspěšně zkoušela napsat úkol z matiky.

4. Cara mia

Jak postupoval den, hrůza, která pomalu ustoupila při hovoru s Alecem, se zase začala vracet. Nedokázala jsem přemýšlet nad ničím jiným než důvodem, proč tu jsou. Dva upíři z Volterry.

3. Rossi

„Bells!“ Charlie na mě zavolal šeptem už ve dveřích do domu, jako kdyby mi chtěl něco moc říct, ale nechtěl, aby ho bylo venku slyšet. „Bells!“

2. V síních z mramoru

ARO

Lidé věřili, že stará zadní část volterrské pevnosti je prodaná bohatému hýřivci a uzavřená veřejnosti. V přední části, s hodinovou věží a několika pokoji bez valné historické hodnoty, byly po většinu času kanceláře. Některé patřily úřadům města, a některé soukromníkům. Některé byly naše, pro styk s lidmi, kteří věděli o naší existenci. Zbytek našeho obydlí byl ve staré pevnosti, vzadu a na vrcholku kopce protkaného tunely.

1. Dámská jízda

Neměla jsem v plánu jet na Floridu. Ne, Jacksonville ne, děkuji pěkně. Když se Charlie rozhodl poslat mě za mámou, zapůsobilo to jako facka, která vytrhne hysterku ze záchvatu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že pokud opravdu nechci z Forks, musím se vzpamatovat.