čtvrtek 8. prosince 2016

Prosba o pomoc!

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti!

Moji milovaní čtenáři,

dnes se na vás všechny obracím s velmi vážnou záležitostí. V poslední době se mi poštěstilo trochu pokročit v poli osobního rozvoje a krom spousty dalších zajímavých věcí plánuji i vlastní knihu s velkou pravděpodobností publikace. Hledám tedy beta čtenáře. Najde se mezi vámi někdo, kdo by byl ochotný opustit  úžasný svět HP a vrhnout se spolu se mnou do objevování světa nového? Už mě všichni znáte, takže víte, co čekat - a pravděpodobně se tam setkáte i s něčím, co vám může připomínat moje fanfikce.  Jednalo by se o delší spolupráci, která by z vaší strany vyžadovala diskrétnost, jelikož by dílko už podléhalo autorským právům - nejen mým, ale hlavně nakladatele. Tak se pěkně rozmyslete a pokud vás tato možnost zaujala, neváhejte se ozvat!

Neplecha ukončena.

pátek 11. března 2016

Nebelvírský had 2



Slavnostní hostina na začátku školního roku připomínala spíše hostinu smuteční a studenti byli tiší a zaražení. Poté, co Pána zla na vlastní oči spatřili na Ministerstvu kouzel, začali mizet lidé. Harry Potter nebyl první a natož poslední, kdo se toho léta ztratil, třebaže jeho nepřítomnost byla znatelněji cítit. Denní věštec ho začal titulovat jako Vyvoleného, a jak mohli tedy přežít střet s temnotou bez svého šampiona?

sobota 13. února 2016

Nebelvírský had 1


Od Potterova zmizení uběhly dva týdny a od té doby byl celý Řád téměř bez oddechu na nohou. Den co den a noc co noc jej hledali, ale bez výsledku. Snape byl vyčerpaný; byl dokonce tak vyčerpaný, že se nedokázal na toho kluka ani hněvat. Pro tentokrát, snad poprvé za celý život, nebyl totiž na vině sám Potter.

sobota 16. ledna 2016

Merlin a všichni svatí...

Merlin a všichni svatí se mnou!

Huláky nepřijímám, přeposílám je Brumbálovi a ředitel z nich dělá vánoční ozdoby do sklepení. Jsou na takovém jasném červeném papíru, že by byla škoda je nevyužít.

Předpokládám, že omluva za dlouhou absenci je na místě. Omlouvám se za dlouhou absenci:) Nicméně! Když se ohlédnu zpět na celou svou překvapivě dlouhou kariéru psaní fanfiction, vidím, že podobné dlouhé odmlky jsou vlastně už něco jako trademark neodvratně patřící k mému jménu. Achjo. Slíbila bych, že se polepším, ale všichni víme, že nejspíš ne... :)

Moji milovaní čtenáři, máte úžasnou trpělivost, za kterou děkuji. Nezasloužím si ji.

Mám hrubě, velice hrubě, načrtnutých pár kapitol, takže se na ně můžete v následujících týdnech (ehm, tak nějak) těšit. Zároveň chci nabídnout malé vysvětlení toho, co se se mnou dělo v posledních pár měsících.

Došlo k menší (větší) rodinné pohromě, do jejíchž detailů nejsem schopná a ani ochotná zabíhat. Úspěšně končím půlku školy, jen přežít státnice a pak se mohu vesele těšit na další dva roky nervů. Neúspěšně pomýšlím na vlastní originální tvorbu, ale celkem váhám. Uvidíme no. FF je o tolik zábavnější, protože se mohu o vše prakticky hned podělit :)

Každopádně, spoustu citrónových bonbónů, Bertíkových fazolek a lembasu,
Vaše Pecka

čtvrtek 5. března 2015

2. Zmijozel na druhou

„Ehm,“ řekl Harry a zvedl k němu oči, předstíraje nejistotu a rozpaky. Jak se konverzuje s mlčenlivými muži, kteří se tváří tak otráveně? Pokud se mu nějak podařilo profesora iritovat, rád by věděl, co udělal za těch pět minut tiché a pomalé chůze Příčnou ulicí, aby se tomu mohl vyhnout v budoucnu. A pokud je ten člověk obvykle mizerně naložený, uvažoval, proč se vůbec v první řadě rozhodl obtěžovat nás oba a pověsit se mi na krk?

pondělí 2. února 2015

1. Poprvé na Příčné



Harry James Potter neměl rád své jméno – upřímně, komu by se líbilo? Harry bylo docela obyčejné a fádní a hodilo by se ke klukovi, který je rovněž takový. James – ani to nebyla žádná extra klasa, jak občas chmurně přemýšlel. Musel být pojmenovaný po nějakém ctěném předku nebo příbuzném, který býval Jamie James – jak jinak by k němu přišel? A Potter! Pokud se nepletl, znamenalo to ´hrnčíř´ = naprosto normální příjmení… jenže.

úterý 13. ledna 2015

10. Perfezione, estasi

Marcus mě následně doprovodil zpět do používanějších částí paláce a s nezvykle nadějným úsměvem odplachtil. Měla jsem tušení, že nepůjde rovnou informovat svého bratra – byl to jemný muž a věděl, že budu potřebovat víc než pár minut na to, abych se připravila Arovi čelit.