Slavnostní hostina na začátku školního roku připomínala spíše
hostinu smuteční a studenti byli tiší a zaražení. Poté, co Pána zla na vlastní
oči spatřili na Ministerstvu kouzel, začali mizet lidé. Harry Potter nebyl první
a natož poslední, kdo se toho léta ztratil, třebaže jeho nepřítomnost byla
znatelněji cítit. Denní věštec ho začal titulovat jako Vyvoleného, a jak mohli
tedy přežít střet s temnotou bez svého šampiona?
Draco Malfoy byl nejtišší a nezaraženější ze všech a hleděl
směrem k nebelvírskému stolu každých pět minut. Vždy se zadíval na
Grangerovou a Weasleyho a pak zatěkal očima kolem nich, jako by čekal, že se
Potter zázračně objeví někde poblíž.
Draco byl bledý, bledší než obvykle, a pod očima měl tmavé kruhy.
Pomalu se zotavoval, ale nějakou dobu ještě bude trvat, než si jeho tělo zvykne
na novou ledvinu. Rovněž si bude muset počkat ještě tak půl roku, než bude moci
vyzkoušet nový lektvar pro dorůstání chybějících orgánů, který u sv. Munga
teprve testovali. Pokud bude úspěšný, naroste mu kopie té druhé.
Ze všeho nejvíc byl ale mladý pan Malfoy naprosto otřesený
zjištěním, které učinil toho rána. Ještě před dvěma týdny si myslel, že umře.
Když mu otec představil toho mladého léčitele a prezentoval zdravou a kompatibilní
ledvinu, Draco se ani nezamyslel nad tím, jak ji otec získal. Byl jenom vděčný,
že bude žít, a absolutně ho nezajímalo, jak toho otec docílil. Domníval se, že
díky konexím – Malfoyovi měli spousty vlivných lidí ve své kapse.
Jak se nicméně zotavoval, postřehl, že jeho otec propadá
depresím, a že jeho matka se chová podivně. Nejprve vrhala na Malfoye staršího
zvědavé pohledy, potom podezíravé, a nakonec s ním přestala mluvit a
odstěhovala se z jejich společné ložnice. Draco tím byl zmatený a znepokojovalo
ho to; jednu věc totiž jeho rodině nikdo nemohl vyčítat – Malfoyovi se vždycky
o své postarali. Rodina byla pro jakéhokoliv Malfoye to nejdůležitější na
světě.
Toho rána se Draco vzbudil časně, nervózní z nového
školního roku a situace v Bradavicích. Ujistil se, že mu domácí skřítci
zabalili všechny věci, které bude potřebovat, a chystal se dolů na snídani,
když uslyšel tlumený náraz na chodbě. Sáhl rychle pro hůlku a tiše se vydal ke
dveřím a vykoukl ven.
Byl to jeho otec, který se těžkopádně pohyboval po chodbě a
mnul si zápěstí. Vypadal příšerně – rozcuchaný, neoholen, a oblečený ve
zmuchlaném a zaprášeném včerejším šatstvu. Když minul Dracovy přivřené dveře,
mladík ucítil zápach zvětralého alkoholu.
Dveře matčiny ložnice se prudce rozlétly dokořán a paní domu
v nich stanula s kamenným výrazem ve tváři.
„Luciusi.“
„Ciss,“ pronesl Dracův otec chraptivě a zastavil se, jednou
rukou se zapíraje o stěnu. „Můžeme tu hádku odložit na příhodnější chvíli?
Necítím se nejlépe.“
„Nemůžeme. Vyhýbal ses tomuto rozhovoru dva týdny, a já
nemíním čekat ani o vteřinu déle. Budeš se mnou mluvit, a budeš se mnou mluvit
teď hned.“
„Jsem unavený…“
„A já naprosto znechucená! Podívej se mi do očí a popři to!
Popři, že jsi to neudělal! Myslíš si, že jsem naivní hloupá holka, nebo co?
Objevíš se uprostřed noci s orgánem pro Draca, a druhý den ráno se dočtu
v novinách, že jeho bratr zmizel! Myslíš si, že v tobě neumím číst?
Něco tě ničilo, ničilo to nás oba, a já to musím vědět. Vzal jsi tu ledvinu
Harrymu?“
Dracovi se zadrhl dech, když uslyšel slovo bratr, a když řekla to jméno, na vteřinu
se mu zastavilo srdce. Neodvažoval se otevřít dveře víc, aby viděl otcovu tvář,
ale postřehl, jak Malfoy senior zakolísal, jako kdyby mu uštědřila ránu.
Se zadrženým dechem pak sledoval, jak jeho otec pomalu
přikývl.
Narcisa pevně semkla víčka a schoulila do se sebe.
„Och, Luciusi,“ zašeptala a vztáhla k němu ruku. Bez
zaváhání ji za ni zachytil a během mžiknutí oka se objímali a zapírali se jeden
o druhého. „Copak si ten chlapec neprožil dost? Co se stalo? Nikdy bys mu
neublížil, já vím, že ne. Co se stalo, kde je? Je v pořádku?“
„Nevím.“ To jediné slovo je srazilo k zemi. Narcissa
zalapala po dechu a podklesla pod ní kolena, a Lucius se bez její opory na
nohou neudržel a následoval ji. Draco v transu sledoval, jak pak jeho otec
opřel čelo o to její a zašeptal: „Myslel jsem si, že je mrtvý, že to nepřežil.
Cissy, bylo to hrozné! Když pak Severus…“
„Severus?“
„Když Severus trval na tom, že vyzvedneme alespoň jeho tělo,
byl pryč. Nevím, kde je, nevím, jak na tom je. Nevím nic.“
„Určitě se vrátil k někomu ze svých. Bude s někým
z Řádu. Brumbál…“
„Brumbál ho usilovně hledá. Po Harrym se slehla zem, a je to
všechno moje vina.“
Draco rychle zavřel dveře a pozpátku zacouval ke své posteli,
když to vypadalo, že se jeho otec rozbrečí. Malfoyové nebrečeli, nikdy – a
pokud ano, znamenalo to konci světa podobnou tragédii. Nikdy svého otce neviděl
brečet, a svou matku viděl rozrušenou jen několikrát. Draco si nedokázal
představit, co by jimi mohlo natolik pohnout.
V tom mu to ale došlo a těžce dosedl na postel.
Z neznámého důvodu se mu těžce dýchalo a Draco Malfoy, necitelný princ
Zmijozelu, shledal, že ho v očích cosi štípá. Má bratra. Nikdy netoužil po ničem víc než mít sourozence – ne že
by to vědělo mnoho lidí, ale Draco nenáviděl být jedináček a jedním
z důvodů, proč tak nesnášel Weasleyho, byla závist. Záviděl mu velkou
rodinu a záviděl mu přátelství Harryho Pottera.
Nikdy si to nedokázal vysvětlit, ale bylo to tak. Potter byl
jeho rival, ale Draca neskutečně rozčilovalo, že nejsou přátelé. Všechno mu ale
teď začalo dávat smysl – proč otec chtěl, ať se s Harrym spřátelí, a proč
ho matka vždycky hubovala, když o něm mluvíval ošklivě. Proč ten hloupý domácí
skřítek mohl jít a zachránit tomu klukovi zadek. Domácí skřítci Malfoyů jsou
povinni chránit životy svých pánů přímým rozkazům navzdory, a Draco si začínal
být jistý, že jeden z jeho rodičů Dobbyho k Harrymu stejně poslal.
Proč ho všude sledoval, funící vzteky, když se Potter neustále dostával do
problémů. S tím drakem v prváku, jak hloupě se připletl
k napadení paní Norrisové ve druháku, o třetím a čtvrtém ročníku radši
nemluvit. Brumbálova armáda loni. Kdykoliv Potter zmizel z dohledu, Draco
se cítil povinen ho najít a dotáhnout zpět k profesorům.
Mladík semkl pevně víčka a vrátil se do přítomnosti, do
truchlivé síně a k pohřební večeři. Slavnost právě končila a prefekti
shromažďovali prváky.
Draco Malfoy nemá bratra. Nevěděl, jak se to stalo a v tu
chvíli mu na tom ani nezáleželo. Pravdou bylo, že Draco Malfoy bratra měl. V tom byl ten problém. Přišel
o svého bratra svou vlastní hloupostí a chybami svých rodičů dřív, než měl
možnost jej doopravdy poznat. Ale Draco vinil někoho jiného, přirozeně.
Malfoyové se snažili vždy vinit někoho jiného, pokud to šlo.
Dva měsíce v milé společnosti Pána zla jednomu otevřou
oči – zvláště když onen člověk během té doby málem přišel o život a pozoroval,
jak se jeho rodiče a všichni dospělí, které znal jako dítě a kterých si vážil,
plazí na zemi před stvůrou s hadím obličejem. Zvláště když je ta stvůra zodpovědná
za smrt jeho bratra a rozklad jeho rodiny.
Pro Draca to rozhodnutí bylo naprosto jednoduché. Nenáviděl
Voldemorta.
S hlubokým nádechem se zvedl a očima vyhledal ředitele.
Brumbál na sobě měl kupodivu střídmé róby v barvě švestek, a vousy sepnuté
obyčejnou černou gumičkou. To byla změna a mladý Zmijozel si zakázal myslet na
to, proč stařec truchlí.
Bleskově se prosmekl kolem svých spolužáků, kteří mu
nevěnovali mnoho pozornosti – byl ostatně v nemilosti lorda Voldemorta – a
zamířil k Brumbálovi. Stihl ho, než ředitel odešel z Velké síně
postranním vchodem.
„Pane řediteli,“ řekl a těžce zapolykal. „Já… Mohl bych s vámi
mluvit? Je to naléhavé.“
Brumbál se zarazil a zadíval se na něj skrze své brýle s vážným
výrazem ve tváři. Draco měl dojem, že ho snad tím pohledem propálí, a jen
taktak se mu podařilo neucuknout. Měl sto chutí se otočit na patě a utéct zpět
do sklepení.
„Jistě, pane Malfoyi. Jsem zvědavý, co pro vás mohu udělat.“
---
AN: Ták, jen tak pro uklidnění čtenářů, tohle je pouze cvičná a tudíž i relativně krátká povídka, která nebude mít víc než 5,6, kapitol. Pak se vrátíme zase k něčemu rozepsanýmu, čestný nebelvírský :)
Ahoj,
OdpovědětVymazatmoc děkuji za další kapitolu.
A vůbec by mi nevadily další takové cvičné povídky. :D
- Piper
Ahoj super kapitola :)
OdpovědětVymazatSuper tešim sa
OdpovědětVymazatsuper kapitola :) Dík
OdpovědětVymazatCvičná povídka, jen aby. Vždycky se řekne, že to bude krátká povídka a nakonec se to protáhne na dvacet kapitol. Člověk míní, život mu to .... :-D
OdpovědětVymazatJinak děkuji za kapitolu a těším se na další.
Chudák Harry,tolik mu toho osud nadělil a teď mu ještě seberou ledvinu.
OdpovědětVymazatTaké moc děkuji za pěknou kapitolu, Pecko, velmi mě potěšilo, že cvičíš a že pak dojde na rozpracovaná díla :)
OdpovědětVymazatskvělá kapitola. jen tak dál
OdpovědětVymazatSkvělá povídka a jsem moc zvědavá, co se bude dít dál :) Už se moc těším :)
OdpovědětVymazatPěkná povídka, zdá se docela originální, takže si ji moc ráda přečtu. :-) A samozřejmě budu ráda když pokročíš s něčím už rozepsaným, tvoje povídky zbožňuju a to čekání je vždycky nekonečný. :-D
OdpovědětVymazatSkvělá povídka. Moc děkuji, těším se na další tvorbu.
OdpovědětVymazatAhoj Pecka. Tvoja poviedka Dědictví je fakt úžasná a dozvedela som sa, že má viac kapitol, ako máš zverejnených na tejto stránke. Skúsila som ju nájsť aj na tvojom starom webe, no bezúspešne.
OdpovědětVymazatMohla by si mi ju poslať na: ter.majdova2000@gmail.com? Bola by som ti (alebo komukoľvek, kto ju pošle) veľmi vďačná.
Terka
A tvoja cvičná poviedka začína veľmi zaujímavo. S takým námetom som sa ešte nestretla. Je originálna.
OdpovědětVymazatTerka
Pokračuj rychle !!! Prosííííím, je to Božíííííííííííí!
OdpovědětVymazatAhoj, Pecka,
OdpovědětVymazatso všetkou cťou a fanfárami ťa vítam naspäť medzi živými - chýbala si nám, to ti môžem povedať :). dokonca aj tvoja cvičná poviedka je zaujímavejšia ako mnoho, čo som predtým čítala. Klobúk dole :).
Čokoľvek ťa trápi... dúfam, že sa to čoskoro vyrieši. Úprimne v to verím/dúfam/prajem ti to.
Veľmi sa teším na pokračovanie - či už cvičných alebo ostatných rozpracovaných poviedok.
Tvoja Leylon :)
Bude další? :)
OdpovědětVymazatPecka, prosím, pokračuj v tejto veci. Je to ako vždy úžasné. Tajne dúfam v pokračovanie :)
OdpovědětVymazatTak už je to asi u ledu jako ostatní nedopsaná díla. Škoda, škoda...
OdpovědětVymazatAhoj,
OdpovědětVymazatpíšu povídku "Pátý Poberta" (patypoberta.blog.cz) jako dárek k vánocům pro jednu dobrou kamarádku a zároveň je to taková osobní výzva: zvládnu ji do 24.12. dopsat?
Moc by mi pomohla podpora a odezva čtenářů! Pokud má někdo zájem, budu nadšená, pokud ne, promiň, že tady oxiduju. ;)
Psaní a čtení zdar!
Ahoj, prosím nemáš k dispozici svojí povídku Tom a nesnesitelná šprtka? Kdysi sem psala povídky také a zmínila jsem jednou právě tvojí povídku a teď mi chodí spousta mailů žádající mě jestli povídku náhodou nemam uloženou já xD
OdpovědětVymazatMůj mail: arven.kate.black@gmail.com pro případ
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatAhoj. Super povidka, jako vždy :) Bude pokračování ? Moc bych si to přála. Byla by velká škoda kdyby ne.
OdpovědětVymazatJé... jaké překvapení, když jsem tu po delší době zase zavítala a našla tu dvě nové kapitolky k nové povídce, která mě hned zaujala. Jen doufám, že u ní brzy objeví další pokračování. Přeji ti hodně štěstí v psaní a i v reálném životě, který psaní moc neulehčuje ;) :)
OdpovědětVymazatKrása, Dracovy úvahy by i dávaly smysl (vzhledem k filmu). Jsem ráda, že tě máme, co bychom bez tebe dělali???
OdpovědětVymazatAhoj. Super povídka s originálním nápadem. Bude v dohledné době pokráčko ? velice bych to uvítala ;)
OdpovědětVymazatAhoj jako všechny tvoje povídky je tahle parádní. Budeš v nejbližší době pokračovat v tvorbě?
OdpovědětVymazatBude ještě pokračování? Je hodně krásných povídek co jsou nedokončené a je to velká škoda!
OdpovědětVymazatAhoj, velmi zajímavá povídka, bude pokračování?
OdpovědětVymazatA ještě jsem se chtěla zeptat.. Nemáte tady někdo, prosím, povídku Tom a nesnesitelná šprtka? Nemůžu ji nikde najít
Případně mi ji pošlete na mail: delisa13@seznam.cz
děkuji
Denny H
Máš tu dobré povídky. Škoda že nejsou dotažené do konce.
OdpovědětVymazat