pátek 11. března 2016

Nebelvírský had 2



Slavnostní hostina na začátku školního roku připomínala spíše hostinu smuteční a studenti byli tiší a zaražení. Poté, co Pána zla na vlastní oči spatřili na Ministerstvu kouzel, začali mizet lidé. Harry Potter nebyl první a natož poslední, kdo se toho léta ztratil, třebaže jeho nepřítomnost byla znatelněji cítit. Denní věštec ho začal titulovat jako Vyvoleného, a jak mohli tedy přežít střet s temnotou bez svého šampiona?

Draco Malfoy byl nejtišší a nezaraženější ze všech a hleděl směrem k nebelvírskému stolu každých pět minut. Vždy se zadíval na Grangerovou a Weasleyho a pak zatěkal očima kolem nich, jako by čekal, že se Potter zázračně objeví někde poblíž.
Draco byl bledý, bledší než obvykle, a pod očima měl tmavé kruhy. Pomalu se zotavoval, ale nějakou dobu ještě bude trvat, než si jeho tělo zvykne na novou ledvinu. Rovněž si bude muset počkat ještě tak půl roku, než bude moci vyzkoušet nový lektvar pro dorůstání chybějících orgánů, který u sv. Munga teprve testovali. Pokud bude úspěšný, naroste mu kopie té druhé.
Ze všeho nejvíc byl ale mladý pan Malfoy naprosto otřesený zjištěním, které učinil toho rána. Ještě před dvěma týdny si myslel, že umře. Když mu otec představil toho mladého léčitele a prezentoval zdravou a kompatibilní ledvinu, Draco se ani nezamyslel nad tím, jak ji otec získal. Byl jenom vděčný, že bude žít, a absolutně ho nezajímalo, jak toho otec docílil. Domníval se, že díky konexím – Malfoyovi měli spousty vlivných lidí ve své kapse.
Jak se nicméně zotavoval, postřehl, že jeho otec propadá depresím, a že jeho matka se chová podivně. Nejprve vrhala na Malfoye staršího zvědavé pohledy, potom podezíravé, a nakonec s ním přestala mluvit a odstěhovala se z jejich společné ložnice. Draco tím byl zmatený a znepokojovalo ho to; jednu věc totiž jeho rodině nikdo nemohl vyčítat – Malfoyovi se vždycky o své postarali. Rodina byla pro jakéhokoliv Malfoye to nejdůležitější na světě.
Toho rána se Draco vzbudil časně, nervózní z nového školního roku a situace v Bradavicích. Ujistil se, že mu domácí skřítci zabalili všechny věci, které bude potřebovat, a chystal se dolů na snídani, když uslyšel tlumený náraz na chodbě. Sáhl rychle pro hůlku a tiše se vydal ke dveřím a vykoukl ven.
Byl to jeho otec, který se těžkopádně pohyboval po chodbě a mnul si zápěstí. Vypadal příšerně – rozcuchaný, neoholen, a oblečený ve zmuchlaném a zaprášeném včerejším šatstvu. Když minul Dracovy přivřené dveře, mladík ucítil zápach zvětralého alkoholu.
Dveře matčiny ložnice se prudce rozlétly dokořán a paní domu v nich stanula s kamenným výrazem ve tváři.
„Luciusi.“
„Ciss,“ pronesl Dracův otec chraptivě a zastavil se, jednou rukou se zapíraje o stěnu. „Můžeme tu hádku odložit na příhodnější chvíli? Necítím se nejlépe.“
„Nemůžeme. Vyhýbal ses tomuto rozhovoru dva týdny, a já nemíním čekat ani o vteřinu déle. Budeš se mnou mluvit, a budeš se mnou mluvit teď hned.“
„Jsem unavený…“
„A já naprosto znechucená! Podívej se mi do očí a popři to! Popři, že jsi to neudělal! Myslíš si, že jsem naivní hloupá holka, nebo co? Objevíš se uprostřed noci s orgánem pro Draca, a druhý den ráno se dočtu v novinách, že jeho bratr zmizel! Myslíš si, že v tobě neumím číst? Něco tě ničilo, ničilo to nás oba, a já to musím vědět. Vzal jsi tu ledvinu Harrymu?“
Dracovi se zadrhl dech, když uslyšel slovo bratr, a když řekla to jméno, na vteřinu se mu zastavilo srdce. Neodvažoval se otevřít dveře víc, aby viděl otcovu tvář, ale postřehl, jak Malfoy senior zakolísal, jako kdyby mu uštědřila ránu.
Se zadrženým dechem pak sledoval, jak jeho otec pomalu přikývl.
Narcisa pevně semkla víčka a schoulila do se sebe.
„Och, Luciusi,“ zašeptala a vztáhla k němu ruku. Bez zaváhání ji za ni zachytil a během mžiknutí oka se objímali a zapírali se jeden o druhého. „Copak si ten chlapec neprožil dost? Co se stalo? Nikdy bys mu neublížil, já vím, že ne. Co se stalo, kde je? Je v pořádku?“
„Nevím.“ To jediné slovo je srazilo k zemi. Narcissa zalapala po dechu a podklesla pod ní kolena, a Lucius se bez její opory na nohou neudržel a následoval ji. Draco v transu sledoval, jak pak jeho otec opřel čelo o to její a zašeptal: „Myslel jsem si, že je mrtvý, že to nepřežil. Cissy, bylo to hrozné! Když pak Severus…“
„Severus?“
„Když Severus trval na tom, že vyzvedneme alespoň jeho tělo, byl pryč. Nevím, kde je, nevím, jak na tom je. Nevím nic.“
„Určitě se vrátil k někomu ze svých. Bude s někým z Řádu. Brumbál…“
„Brumbál ho usilovně hledá. Po Harrym se slehla zem, a je to všechno moje vina.“
Draco rychle zavřel dveře a pozpátku zacouval ke své posteli, když to vypadalo, že se jeho otec rozbrečí. Malfoyové nebrečeli, nikdy – a pokud ano, znamenalo to konci světa podobnou tragédii. Nikdy svého otce neviděl brečet, a svou matku viděl rozrušenou jen několikrát. Draco si nedokázal představit, co by jimi mohlo natolik pohnout.
V tom mu to ale došlo a těžce dosedl na postel. Z neznámého důvodu se mu těžce dýchalo a Draco Malfoy, necitelný princ Zmijozelu, shledal, že ho v očích cosi štípá. Má bratra. Nikdy netoužil po ničem víc než mít sourozence – ne že by to vědělo mnoho lidí, ale Draco nenáviděl být jedináček a jedním z důvodů, proč tak nesnášel Weasleyho, byla závist. Záviděl mu velkou rodinu a záviděl mu přátelství Harryho Pottera.
Nikdy si to nedokázal vysvětlit, ale bylo to tak. Potter byl jeho rival, ale Draca neskutečně rozčilovalo, že nejsou přátelé. Všechno mu ale teď začalo dávat smysl – proč otec chtěl, ať se s Harrym spřátelí, a proč ho matka vždycky hubovala, když o něm mluvíval ošklivě. Proč ten hloupý domácí skřítek mohl jít a zachránit tomu klukovi zadek. Domácí skřítci Malfoyů jsou povinni chránit životy svých pánů přímým rozkazům navzdory, a Draco si začínal být jistý, že jeden z jeho rodičů Dobbyho k Harrymu stejně poslal. Proč ho všude sledoval, funící vzteky, když se Potter neustále dostával do problémů. S tím drakem v prváku, jak hloupě se připletl k napadení paní Norrisové ve druháku, o třetím a čtvrtém ročníku radši nemluvit. Brumbálova armáda loni. Kdykoliv Potter zmizel z dohledu, Draco se cítil povinen ho najít a dotáhnout zpět k profesorům.
Mladík semkl pevně víčka a vrátil se do přítomnosti, do truchlivé síně a k pohřební večeři. Slavnost právě končila a prefekti shromažďovali prváky.
Draco Malfoy nemá bratra. Nevěděl, jak se to stalo a v tu chvíli mu na tom ani nezáleželo. Pravdou bylo, že Draco Malfoy bratra měl. V tom byl ten problém. Přišel o svého bratra svou vlastní hloupostí a chybami svých rodičů dřív, než měl možnost jej doopravdy poznat. Ale Draco vinil někoho jiného, přirozeně. Malfoyové se snažili vždy vinit někoho jiného, pokud to šlo.
Dva měsíce v milé společnosti Pána zla jednomu otevřou oči – zvláště když onen člověk během té doby málem přišel o život a pozoroval, jak se jeho rodiče a všichni dospělí, které znal jako dítě a kterých si vážil, plazí na zemi před stvůrou s hadím obličejem. Zvláště když je ta stvůra zodpovědná za smrt jeho bratra a rozklad jeho rodiny.
Pro Draca to rozhodnutí bylo naprosto jednoduché. Nenáviděl Voldemorta.
S hlubokým nádechem se zvedl a očima vyhledal ředitele. Brumbál na sobě měl kupodivu střídmé róby v barvě švestek, a vousy sepnuté obyčejnou černou gumičkou. To byla změna a mladý Zmijozel si zakázal myslet na to, proč stařec truchlí.
Bleskově se prosmekl kolem svých spolužáků, kteří mu nevěnovali mnoho pozornosti – byl ostatně v nemilosti lorda Voldemorta – a zamířil k Brumbálovi. Stihl ho, než ředitel odešel z Velké síně postranním vchodem.
„Pane řediteli,“ řekl a těžce zapolykal. „Já… Mohl bych s vámi mluvit? Je to naléhavé.“
Brumbál se zarazil a zadíval se na něj skrze své brýle s vážným výrazem ve tváři. Draco měl dojem, že ho snad tím pohledem propálí, a jen taktak se mu podařilo neucuknout. Měl sto chutí se otočit na patě a utéct zpět do sklepení.
„Jistě, pane Malfoyi. Jsem zvědavý, co pro vás mohu udělat.“
---
AN: Ták, jen tak pro uklidnění čtenářů, tohle je pouze cvičná a tudíž i relativně krátká povídka, která nebude mít víc než 5,6, kapitol. Pak se vrátíme zase k něčemu rozepsanýmu, čestný nebelvírský :)

29 komentářů:

  1. Ahoj,
    moc děkuji za další kapitolu.
    A vůbec by mi nevadily další takové cvičné povídky. :D
    - Piper

    OdpovědětVymazat
  2. super kapitola :) Dík

    OdpovědětVymazat
  3. Cvičná povídka, jen aby. Vždycky se řekne, že to bude krátká povídka a nakonec se to protáhne na dvacet kapitol. Člověk míní, život mu to .... :-D
    Jinak děkuji za kapitolu a těším se na další.

    OdpovědětVymazat
  4. Chudák Harry,tolik mu toho osud nadělil a teď mu ještě seberou ledvinu.

    OdpovědětVymazat
  5. Také moc děkuji za pěknou kapitolu, Pecko, velmi mě potěšilo, že cvičíš a že pak dojde na rozpracovaná díla :)

    OdpovědětVymazat
  6. skvělá kapitola. jen tak dál

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělá povídka a jsem moc zvědavá, co se bude dít dál :) Už se moc těším :)

    OdpovědětVymazat
  8. Pěkná povídka, zdá se docela originální, takže si ji moc ráda přečtu. :-) A samozřejmě budu ráda když pokročíš s něčím už rozepsaným, tvoje povídky zbožňuju a to čekání je vždycky nekonečný. :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělá povídka. Moc děkuji, těším se na další tvorbu.

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Pecka. Tvoja poviedka Dědictví je fakt úžasná a dozvedela som sa, že má viac kapitol, ako máš zverejnených na tejto stránke. Skúsila som ju nájsť aj na tvojom starom webe, no bezúspešne.
    Mohla by si mi ju poslať na: ter.majdova2000@gmail.com? Bola by som ti (alebo komukoľvek, kto ju pošle) veľmi vďačná.
    Terka

    OdpovědětVymazat
  11. A tvoja cvičná poviedka začína veľmi zaujímavo. S takým námetom som sa ešte nestretla. Je originálna.
    Terka

    OdpovědětVymazat
  12. Pokračuj rychle !!! Prosííííím, je to Božíííííííííííí!

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj, Pecka,

    so všetkou cťou a fanfárami ťa vítam naspäť medzi živými - chýbala si nám, to ti môžem povedať :). dokonca aj tvoja cvičná poviedka je zaujímavejšia ako mnoho, čo som predtým čítala. Klobúk dole :).
    Čokoľvek ťa trápi... dúfam, že sa to čoskoro vyrieši. Úprimne v to verím/dúfam/prajem ti to.
    Veľmi sa teším na pokračovanie - či už cvičných alebo ostatných rozpracovaných poviedok.
    Tvoja Leylon :)

    OdpovědětVymazat
  14. Pecka, prosím, pokračuj v tejto veci. Je to ako vždy úžasné. Tajne dúfam v pokračovanie :)

    OdpovědětVymazat
  15. Tak už je to asi u ledu jako ostatní nedopsaná díla. Škoda, škoda...

    OdpovědětVymazat
  16. Ahoj,

    píšu povídku "Pátý Poberta" (patypoberta.blog.cz) jako dárek k vánocům pro jednu dobrou kamarádku a zároveň je to taková osobní výzva: zvládnu ji do 24.12. dopsat?

    Moc by mi pomohla podpora a odezva čtenářů! Pokud má někdo zájem, budu nadšená, pokud ne, promiň, že tady oxiduju. ;)

    Psaní a čtení zdar!

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj, prosím nemáš k dispozici svojí povídku Tom a nesnesitelná šprtka? Kdysi sem psala povídky také a zmínila jsem jednou právě tvojí povídku a teď mi chodí spousta mailů žádající mě jestli povídku náhodou nemam uloženou já xD
    Můj mail: arven.kate.black@gmail.com pro případ

    OdpovědětVymazat
  18. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  19. Ahoj. Super povidka, jako vždy :) Bude pokračování ? Moc bych si to přála. Byla by velká škoda kdyby ne.

    OdpovědětVymazat
  20. Jé... jaké překvapení, když jsem tu po delší době zase zavítala a našla tu dvě nové kapitolky k nové povídce, která mě hned zaujala. Jen doufám, že u ní brzy objeví další pokračování. Přeji ti hodně štěstí v psaní a i v reálném životě, který psaní moc neulehčuje ;) :)

    OdpovědětVymazat
  21. Krása, Dracovy úvahy by i dávaly smysl (vzhledem k filmu). Jsem ráda, že tě máme, co bychom bez tebe dělali???

    OdpovědětVymazat
  22. Ahoj. Super povídka s originálním nápadem. Bude v dohledné době pokráčko ? velice bych to uvítala ;)

    OdpovědětVymazat
  23. Ahoj jako všechny tvoje povídky je tahle parádní. Budeš v nejbližší době pokračovat v tvorbě?

    OdpovědětVymazat
  24. Bude ještě pokračování? Je hodně krásných povídek co jsou nedokončené a je to velká škoda!

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj, velmi zajímavá povídka, bude pokračování?
    A ještě jsem se chtěla zeptat.. Nemáte tady někdo, prosím, povídku Tom a nesnesitelná šprtka? Nemůžu ji nikde najít
    Případně mi ji pošlete na mail: delisa13@seznam.cz
    děkuji
    Denny H

    OdpovědětVymazat
  26. Máš tu dobré povídky. Škoda že nejsou dotažené do konce.

    OdpovědětVymazat