čtvrtek 16. ledna 2014

8 Objektivně

   Po rozhovoru, který měl profesor Snape s Medowem, se učitel obrany už neodvážil Harryho používat jako figuranta – pro jistotu mu úplně zakázal v jeho hodinách používat hůlku a vždycky ho nahnal stranou, když ostatní procvičovali. Harry se během té doby neuvěřitelně nudil, ale stále zachovával jistou zdvořilost, neodmlouval a poslouchal. Medow si ale ani tak nenechal ujít jedinou příležitost jej alespoň slovně zesměšnit.
   Zato v lektvarech se Harry zlepšil – mohlo za to patrně Snapeovo doučování, když ho nutil míchat co nejrychleji, ale zároveň nejpečlivěji všelijaké dryáky a elixíry. Občas s ním byl v učebně a pozoroval ho, dával mu rady a varoval před chybami. Jak Harrymu řekl, jeho cílem je naučit jej pozornosti a důslednosti i pod tlakem, což se chlapci bude hodit nejen ke kotlíku, ale i do bitvy.
   Harry si brzy začal zvykat, že každý večer míří za Snapem do sklepení. Musel, protože první dva týdny ho Medow pečlivě sledoval a sám profesor Brumbál si je přišel zkontrolovat – hned několikrát, stařík na zabití! Harry stejně věděl, proč na splnění trestu ředitel, ten intrikán jeden polosenilní, trvá… Aby nemusel pořád míchat lektvary, nesl si s sebou rozpracované úkoly, učebnice či knížky (o famfrpálu), nic hlučného, protože Snape pracoval v tichosti a nesnášel, když ho Harry vyrušoval při opravování esejů – dokonce musel dbát na to, aby při psaní úkolů neškrábal brkem příliš hlasitě.
   Občas se stávalo, že spolu debatovali o určitých nejasnostech, na které Harry narazil porovnáváním učebnic se svými poznámkami z hodin – a často se stávalo, že dostal dlouhou přednášku, srovnatelnou s výkladem profesorky McGonagallové, Prýtové či profesora Kratiknota, o přeměňování, bylinkářství či formulích. Zajímavé bylo, že na tohle si Snape našel času vždy dostatek.
   Chlapec užasl, když si uvědomil, že se Snapem vychází podstatně lépe, než by si kdy dokázal představit. Jistě, pořád to byl ten samý profesor, nezměnil své zvyky a když s Harrym mluvil, pořád to bylo chvílemi posměšné či ironické, ale to ke Snapeovi prostě patřilo. A Harry si uvědomoval, že si to dokonce občas zaslouží.
   Nicméně říkat, že Harry a Snape vycházeli pořád dobře, by bylo trochu nepravdivé, protože vzhledem k jejich povahám to nebylo možné. Předně, Snape byl náladový a v takových chvílích brýlatý chlapec (velice moudře) předstíral, že neexistuje a raději dobrovolně zalezl do učebny míchat lektvary. A Harry byl čas od času… Harry. To se musel profesor opravdu přemáhat, aby ho nevyrazil ze dveří s kletbou v zádech.

   Harry zabořil nos do učebnice přeměňování, znovu si přečetl odstavec o zvěromázích a opět se nenápadně zahleděl na Snapea. Profesor pořád nevypadal, že by s tím brutálním známkováním končil. Harry vyděšeně zpozoroval, že už načal druhou nádobku červeného inkoustu, politoval nebohé studenty a jen doufal, že učitel nemá v rukou jeho práci.
   „Klid, Pottere, pátý ročník,“ ujistil ho Snape vzápětí, aniž by zvedl oči od pergamenu. Znovu namočil brk a napsal velice dlouhou větu, patrně naplněnou sarkasmem a narážkami na inteligenci autora eseje. „Ovšem bude to trvat ještě…“ ohrnul horní ret, jak se pozorněji začetl do dalšího odstavce a znovu namočil brk, „hodně dlouho.“
   Harry kývl. „Zase tak to nespěchá, zítra přeměňování nemáme.“
   „A umíte obranu?“ zajímal se konverzačně dál, s potměšilou radostí škrábaje další poznámky stále do té samé eseje.
   Potom ovšem zvedl hlavu a upřeně se na Harryho zadíval: „Včera se Medow chlubil u učitelského stolu, že jste dostal Trolla, opět.“
   Harry zamrkal, nevěděl, co na to říct.
   „Nic mi k tomu neřeknete?“ zeptal se Snape a odložil brk, teď se plně věnoval Harrymu.
   „Nevím, co bych měl, pane,“ odpověděl Harry popravdě.
   „Jestliže máte problémy s látkou, Pottere, proč jste mě nepožádal o vysvětlení, jako jste to udělal ve všech dalších předmětech?“ zeptal se ho mrazivě Snape. „Troll rozhodně není ohodnocení, které by vám mělo být tolerováno.“
   Harry sebou škubl. Ze Snapeova hlasu zaznívalo zklamání a Harryho překvapilo, jak moc mu to vadí. Doopravdy mu záleželo na tom, co si o něm Snape myslí? Ano, záleželo.
   „Omlouvám se, pane.“
   „Na omluvy nejsem zvědavý, pane Pottere,“ odtušil profesor. „Spíše mě zajímá, jak to hodláte napravit.“
   „Nemám nejmenší ponětí, pane,“ řekl a zadíval se Snapeovi do očí. „Ty práce byly v pořádku, dal jsem si na nich záležet… Medow je ohodnotil špatně jenom proto, že v pravém horním rohu bylo napsáno moje jméno, ani je nečetl.“
   Snape na něj chladně zíral snad půl minuty, než přikývl, načež se znovu zahleděl na pergamen a dopsal ještě několik poznámek. Teprve potom ji odložil (známka byla Troll) a vzal si další.
   „Takový postup mi přijde… pod úrovní,“ řekl. „Co se zrovna v obraně učíte, pane Pottere?“
   „Přesunuli jsme se o tři roky zpět, k vlkodlakům,“ řekl Harry.
   „Vlkodlakům…“ opakoval Snape posměšně, namočil červený brk a zarazil se. „To by nemělo být příliš problematické, ne?“
   Harry mu neodpovídal, a tak se na něj úkosem podíval. „Pottere, Trolla z obrany vám prostě nebudu tolerovat.“
   „A co s tím mám já asi dělat?“ zahučel Harry podrážděně. „On to doopravdy ani nečte!“
   „Požádejte o přehodnocení z důvodů předpojatosti,“ navrhl mu v poklidu.
   „To si mám jít jako stěžovat?“ zamračil se. „Pak to raději nějak překlepu do konce roku…“
   „Jestli nezlepšíte svůj průměr, poletíte do pololetí,“ objasnil mu Snape, „pokud nedokážete, že jste profesorem Medowem hodnocen neobjektivně.“
   „Co mám tedy udělat?“ zeptal se Harry kysele, ten nápad se mu vůbec nelíbil.
   „Zajděte za profesorem Brumbálem, vás si rád vyslechne, a vysvětlete mu, že s profesorem Medowem si nerozumíte, a jestli by tedy nebyl tak laskav a neznámkoval vás z probírané látky třeba on sám, nebo neurčil někoho z učitelského sboru, aby se toho ujal,“ vysvětlil mu a odložil esej – musela být dobrá, protože do ní napsal jen dvě kratší poznámky.
   „To je možné?“ podivil se Harry.
   „Jak myslíte, že bývají zkoušeny děti profesorů, Pottere?“ utrousil Snape a střelil po něm pohledem. „Proč nevyužít stejného principu?“

   Druhý den ráno se Harry zastavil před chrličem a zkoumavě na něj koukal. „Žemlovka?“
   Nic.
   Povzdechl si tedy a začal vyjmenovávat pamlsky… konečně, když vyslovil ´bábovka´, kamenná obluda se zachvěla a málem ho pustila dál, čímž donutila Harryho zpozornět.
   „Ehm,“ odkašlal si, „mramorová bábovka?“
   A potom neochotně vystoupal k ředitelně, zabušil na dveře a počkal, než ho veselý hlas profesora Brumbála pozve dál.
   „Harry!“ řekl nadšeně zpoza stolu. „Jaké překvapení, chlapče! Krásné ráno, což?“
   „Jistě, dobré ráno,“ zamumlal rozpačitě, povzdechl si a popošel ke stolu. Na ředitelovo gesto se usadil na židli a nejistě na něj zamžoural.
   „Tak copak potřebuješ?“ zeptal se Brumbál přátelsky a pomrkával na něj. Harry byl jen rád, že mu nevnucuje sladkosti. „Jedná se snad o nějaké nesrovnalosti ohledně tvého trestu? Už brzy vyprší, takže jestli se Severusem…“
   „Ne, trest je v pohodě,“ pospíšil si s odpovědí a usilovně se snažil dívat náhle kamkoliv, jen ne na Brumbála. „Právě profesor Snape mi poradil, abych za vámi zašel. Mám jiný problém.“
   Ale ani tak mu neuniklo, jak nechutně spokojeně se ředitel zatvářil, když domluvil.
   „Copak za problém ti Severus pomáhá řešit, Harry?“
   „Jde tu o… můj prospěch,“ přiznal chlapec a připadal si mimořádně hloupě. „Nelíbí se mu, že… propadám … zrovna z obrany… a když jsme to včera řešili, tak…“
   Brumbál se široce usmíval a povzbudivě kýval hlavou, aby Harry pokračoval dál a tolik se nezalykal.
   „Prostě, Medow si na mě zasedl,“ zavrčel Harry, rozhozen tím výrazem, „a profesor Snape mi poradil, že mám jít za vámi a stěžovat si na jeho neobjektivnost. Taky mi řekl, že je možné, aby mě z obrany přezkoušel vždycky někdo jiný – že prý tak se to dělává s dětmi učitelů, kvůli předpojatosti…“
   „To je pravda, chlapče,“ přitakal tedy Brumbál. „Samozřejmě, že pokud profesor Medow nedokáže být v tvém hodnocení objektivní, budeš zkoušen někým jiným,“ pokračoval, „jsem si jistý, že tuto situaci zdárně vyřešíme.“
   „Děkuji,“ řekl Harry, překvapen, jak snadné to bylo. A ani se necítil jako žalobníček či chudinka, který si přišel stěžovat.
   „Těšíš se na dnešní snídani?“ zeptal se ho pak Brumbál a vstal. Harry honem taky vyskočil a společně došli ke dveřím. „Skřítci mi prozradili, že si prý dali záležet s přípravou skvělých bábovek.“
   Harry se zazubil: „Domácí recept, pane profesore?“
   „Jistě, máš rád mramorovou bábovku, Harry?“ zamrkla na něj. Společně se vypravili do Velké síně a mluvili o mudlovských cukrovinkách – Harry neměl moc příležitostí je ochutnávat, ale samozřejmě je všechny znal, a Brumbál byl znalec na slovo vzatý. Jen nerad přerušil výklad o karamelových bonbónech, které v posledních desetiletích nejsou, co bývaly, když došli k dvoukřídlým dveřím síně.
   „Je dobře, že ses svěřil Severusovi, a dobře, že jsi přišel za mnou. Musíš si uvědomit, že nejsi přese všechno sám, máš někoho, kdo se tě zastane, kdo ti pomůže v nouzi,“ řekl a věnoval chlapci vřelý úsměv, načež vyrazil k učitelskému stolu.
   Harry za ním zíral a pak se zahleděl na profesora Snapea. Trochu ohromeně si uvědomil, že to tak opravdu je. Profesor Snape ho vzal pod jakási ochranná křídla a – tak nějak zvláštně – se o něj… staral. Bylo to nezvyklé, protože o Harryho se málokdo staral, ale musel uznat, že to bylo – určitým způsobem – uklidňující.
   Došel ke stolu a usadil se vedle Hermiony a naproti Ronovi, vzal si bábovku a čaj a pustil se do snídaně. Ve tváři měl celou dobu úsměv, jehož původ si nedokázal pořádně vysvětlit, a jehož přítomnosti si ani nebyl po většinu doby vědom.
   „McGonagallová tě tu hledala,“ řekl mu Ron trochu podmračeně, „máš se za ní stavit dnes k večeru.“
   „Co potřebovala?“ zajímal se Harry starostlivě.
   „Aby sis vyzvedl kapitánskou pásku a určili jste termín konkurzu do týmu,“ pověděl mu Ron a vzápětí se zašklebil a napřáhl k němu pravici. „Gratulace, Harry! Jsi náš kapitán!“
   Harry si nechal potřást rukou a rozesmál se na celé kolo.

   Ani hodina s Medowem mu nezkazila den – seděl na svém místě a nepřítomně se zubil od ucha k uchu, čímž ovšem dokonale ničil náladu profesorovi.

2 komentáře:

  1. Já už ani nevím co ti sem psát, tahle povídka je k nezaplacení, hodně se mi líbí jako postava "profesor" medow nemyslím tím, že by se mi líbilo jeho chování, ale líbí se mi, jak jsi vymyslel jeho charakter prostě břídil, taky už jsem čekal kdy dostane harry kapitánskou pásku, no já jdu číst dál

    Asas

    OdpovědětSmazat
  2. Urcite souhlasim, jsem rad, ze jsi tuto povidku opet zverejnila. Cekal jsem na ni, a jeji dokonceni na tvych strankach... Je opravdu vyborna a i psych.postav super. Dekuji.

    OdpovědětSmazat