17 Překvapení

   Fred zarytě mlčel, co přesně Harry myslel tím překvapením, a Severus byl dokonce přesvědčen, že zabitý pan Weasley pouze volně interpretoval Harryho slova… protože jinak si nedokázal vysvětlit, že by je Harry nechal jen tak… marně doufat a užírat se pochybami.

   Harry se mu málokdy podíval do očí – Severuse to mrzelo každým dnem o něco víc, zvláště když teď věděl, že chlapec už dokáže tak dobře vnímat svět kolem sebe. Pořád byl roztomilý a hodný, pořád odpovídal jen dvěma slovy a Bzzz, ale Severus od onoho zjištění s animací kreseb pokaždé hledal za jeho gestem a pohledem něco víc. Náznak, že se chlapec dostal na další úroveň, že se znovu výrazně zlepšil – a byl zklamaný, že k tomu nedošlo.

   Chtěl, aby se Harry zlepšil. Obzvláště když věděl, že to přivede jejich chlapce… nebo spíše, že jejich chlapec se k tomu dopracuje. S Minervou a Georgem o tom často debatovali, oba byli stejně nadšení, a Harry je poslouchal a chvílemi do diskuze přispěl svým Bzzz.

   „Není třeba možné, že si prostřednictvím svých kreseb začal vzpomínat?“ nadhodila Minerva, když se zatajeným dechem pozorovala Harryho souboj s baziliškem. „Diskutovala jsem o tom s Albusovým portrétem, a on se domnívá, že si jeho vzpomínky tímto prostřednictvím mohly najít cestu… a protože to je taková nenásilná forma, pomohlo mu to se vyrovnat s minulostí,“ odložila výkres.

   Severus se zatvářil odmítavě: „Nemyslím si. Pokud by tomu tak bylo, na některé z jeho kreseb by se zákonitě musely objevit nedávné události.“

   George po něm střelil vědoucím pohledem – něco z těch věcí, které Harry skrýval v myslánce, by si zaručeně našlo cestu ven. Jednalo se přece o celý rok vzpomínek…

   „Možná mu pomáhají vyrovnat se s realitou,“ nadhodil. „Zlepšuje se od chvíle, co si začal kreslit. Že jo, chlape?“

   „Bzzz,“ Harry se na něj ušklíbl.

   „Měli bychom se snažit dávat mu nové podněty k zamyšlení,“ poznamenala Minerva a vychytrale se zadívala na George. „Kdy naposledy jste odešli z domu?“

   „Včera,“ odtušil obezřetně Severus.

   „Z Malého Dolíku? A nepočítám jízdu na nákup,“ řekla.

   „Ono existuje něco jiného než Malý Dolík a nákupní středisko?“ podivil se George. „Tady Pan-studený-psí-čumák odmítá vytáhnout paty kamkoliv jinam.“

   „Odmítám Harryho vystavit riziku,“ temně zavrčel Severus a sjel je oba varovným pohledem. „Je křehký. Zranitelný. Mudlové jsou často hrubí k lidem, kteří nejsou jako oni… takže zapomeň, Minervo, že bych jen zvažoval možnost vzít ho na nějaký výlet.“

   „Ale já měla na mysli vzít ho mezi kouzelníky, na známá místa…“ promluvila mírně.

   „No, to je skvělý nápad! A co když se o tom někdo dozví? Uvažuj, prosím tě! Nemůže mezi lidi!“

   George pozoroval během té chvíle Harryho, jenž sledoval jejich slovní přestřelku s napětím a vzrušením.

   „Přece bys mu neupřel pohled na vánočně vyzdobenou Příčnou! Od té doby, co Ty-víš-kdo padl, se obchodníci překonávají! Nemluvě o té atmosféře…“ zaútočila.

   „Jistě, to je geniální! Prostě ho tam vezmeme v době, kdy se to jen hemží kouzelníky, kteří jsou doslova posedlí nakupováním nesmyslů! Nemluvě o zlodějích a všelijakých individuích, včetně novinářů pasoucích po sólokaprech!“

   „Severusi,“ Minerva změnila tón a nehorázně mile jej začala přemlouvat: „Jsou to Harryho první Vánoce, každé dítě by mělo vidět vánoční Příčnou…“

   Vztekle na ni zazíral: „Citové vydírání na mě neplatí.“

   „Nemám v úmyslu tě vydírat… jen se ti snažím ukázat, že Harry by měl ohromnou radost. Odepřel bys mu to?“ naléhala dál a tu chvíli si Harry vybral pro své nadějné Bzzz.

   Severus odtrhl hněvivé oči od Minervy, přejel pohledem po souhlasně se tvářícím Georgovi a nakonec se zadíval na Harryho. Chlapec se letmo usmíval, oči rozšířené nadějí a pohled upřený na Snapeův nos.

   „Bzzz,“ zaprosil znovu a na krátký zlomek vteřiny se mu zadíval do očí. Tomu pohledu Severus nebyl schopný odepřít nic, vůbec nic. Už Lily zjistila, že přesně takové psí oči na něj dokonale platí…

   ***

   Severus pozoroval dva nebelvírské spiklence, kteří jej v první řadě svým jednáním uvrtali do této situace – těžko říct, kdo z nich dvou byl nervóznější. Minerva ustaraně sledovala Harryho a George se neustále rozhlížel kolem sebe s rukou blízko hůlky, jako by očekával problémy (což je docela dobře možné, Weasleyů bylo tolik, že by byl zázrak, kdyby nějakého nepotkali). S uspokojení shledal, že jsou skoro stejně neklidní jako on sám.

   Harry se pod kápí široce usmíval a nechápal, z čeho jeho tři průvodci dělají takovou vědu. Severus byl nepokojný, dalo by se říct, že dokonce rozčílený a nervy měl napnuté k prasknutí. Byli na horké půdě, na Příčené ulici… kdyby někdo do chlapce strčil a strhl mu kápi, okamžitě by se kolem nich objevily neprostupné davy fanoušků a novinářů. Harry Potter byl ze scény téměř půl roku a lidé po svém miláčkovi zoufale prahli.

   V tisku se objevovaly bombastické teorie, že se vypravil poznávat praktiky afrických šamanů, prokazovat existenci akrumantulí královských v Amazonii či lovit upíry do Transylvánie…

   „Nesmíš si sundat kápi, rozumíš, Harry?“ připomněl mu, alespoň potřetí za posledních pět minut. „A kdybys uviděl kohokoliv ze svých kreseb, vyhni se mu, jasné?“

   „Bzzz,“ trpělivě odsouhlasil.

   „A vy ho nesmíte ztratit z očí, rozumíte?“ zasyčel vzápětí na Minervu a George.

   „Ano, taťko,“ zakřenil se na to Weasley, v marné snaze uvolnit atmosféru. Severus se na něj jen víc zamračil a s tímto obličejem vyrazil směrem k lékárně. Lektvary mohl vařit, i když už tak dlouho nebyl schopný kouzlit… a pravda byla, že jej tato možnost velice lákala. Mohl by si najít pár chvil na jednodušší vaření… trochu se odreagovat… kdyby Minerva nebo George pohlídali Harryho…

   Lidé mu automaticky uhýbali z cesty – jeho výraz každého, kdo by jej eventuálně poznal jako bývalého profesora v Bradavicích, dokonale odradil od pokusu o hovor a černý vlající plášť mu opět propůjčoval vzhled nebezpečného kouzelníka, i když k němu měl v současnosti hodně daleko. Je příjemné, jak se stará pověst pěkně drží.

   Téměř vešel dovnitř, když postřehl na protější straně dva blonďáky: Malfoyovi, neomylně směřující Harryho směrem.

   Severus se okamžitě otočil a začal se davem prodírat zpět, pro jednou vděčný, že je ulice přecpaná k prasknutí a jeho bývalí ´kolegové´ jej nemohou zahlédnout.

   „Kde je Harry?!“ zasyčel, jakmile se dostal k Minervě.

   „George ho vzal do cukrárny,“ poznamenala a pokynula hlavou na druhou stranu ulice – rovnou do dráhy Malfoyových.

   Severus krátce zaklel a vyrazil za nimi. Georgovu rusou hlavu v davu zahlédl poměrně snadno, ale když očima pročesal jeho nejbližší okolí, srdce mu vynechalo jeden úder; Harry s ním nebyl.

   „Kde je?!“ zavrčel, jakmile se prodral přímo k němu. Pokoušel se znít klidně, ale nedařilo se. George se tvářil provinile a po jeho slovech trochu zbledl.

   „Já…“ zapolykal. „Nevím. Nemůžu ho najít.“

   „Prosím?!“ stěží se ovládl, aby nevykřikl. „Jak jste si mohl dovolit, Weasley, spustit ho z očí?!“

   Vzápětí ho prudce popadl za krk a přitlačil mu hlavu dolů, otáčeje ho obličejem k výloze a plynulým pohybem se obraceje rovněž.

   „Nejsem si jist, otče, zda-li…“ protahoval Malfoy junior jen kousek za jejich zády.

   „Stačilo, Draco!“ ostře zazněl Luciusův hlas. „Poslechneš mě hned!“

   Severus se napjal a vyčkával několik dlouhých vteřin, než Weasleyho pustil a sám se narovnal. S kamenným obličejem na svého společníka znovu shlédl.

   „Otočil jsem se jen na vteřinu… a Harry byl pryč,“ pokusil se vysvětlit.

   „To si ještě vyřídíme!“ uťal ho stejně ostře, jako před okamžikem Lucius Draca. „Nač tu stojíte? Běžte ho hledat!“ nařídil a vyrazil dál po ulici.

   Upřímně doufal, že tímto směrem Harry nešel – obezřetně následoval oba Malfoye dobře známou cestou k Obrtlé ulici. Harry by rozhodně neměl jít tímto směrem. Rozhlížel se kolem, zastavoval a sledoval okolí, hledaje zahalenou postavu… Marně, všechno marně. Harry byl pryč!

   S mrazením v zádech zrychlil krok.

   ***

   Draco se neochotně vypravil na Obrtlou ulici – nerad se vystavoval riziku, že by mohl být přistižen. Ovšem, jak poznamenal otec, co zmizel Potter, nikdo nemá odvahu špinit jejich jméno.

   Lucius zmizel v malém bočním krámku zařídit svoje záležitosti, zatímco Draco zabočil za roh a ocitl se na počátku křivé uličky s krámky černé magie. Většina obchodů měla zatlučené výlohy - ´zlaté časy´ po Pánově pádu byly zlaté jen pro ty směšné blázny, kteří se s takovým nadšením potulovali po Příčné. Poctiví kouzelníci, kteří se věnovali starým tradicím, třeli bídu s nouzí na útěku a o pořádný kus kvalitní magie člověk nezavadil skoro vůbec…

   Mizerný Pastorek, prozatímní ministr, který se na tom postu uchytil až příliš pevně.

   Zase, Draco se zamračil, když zahlédl zahalenou postavu jen pár kroků před sebou mizet za jedním z mnoha rohů Obrtlé ulice. Už předtím, ještě na Příčné, si jí všiml, jak se snaží spěchat, jako by někomu mizela z dohledu, jako by před někým prchala. A teď znovu…

   Rozhlédl se kolem, hluk z rušnější ulice byl utlumen a v příšeří nepostřehl nic znepokojivého. Před kým neznámý prchá? A kdo to je? Kápě by nasvědčovala, že se jedná o někoho se špatnou pověstí, někoho, kdo je na Obrtlé doma, když sem zmizel hledat útočiště…

   Zvědavost mu nedala, obezřetně jej následoval a s každým dalším krokem mu pomalu docházelo, že je to on, před kým zamaskovaný muž prchá, zoufalý dostat se kamkoliv, jen Dracovi z cesty. Nebylo moc lidí, kteří by měli takové tendence.

   „Hej!“ vykřikl. „Stůj!“

   Postava zabočila za poslední roh, z něhož nebylo úniku, pokud jste neznali Obrtlou a všechna její tajemství. Nehezky se usmál a následoval ho.

   Cizinec stál nehybně, jen ramena se mu prudce zvedala, jak těžce oddechoval, a Draco se začal víc šklebit: „Otoč se a sundej si kápi.“

   Nic, žádná reakce. Vztekle máchl hůlkou a neznámému sklouzla kápě a odhalila neupravenou kštici černých vlasů, na kterou byl Draco alergický.

   „Pottere! Jsi v Británii?!“ vyštěkl.

   Harry se pomalu otočil a s nečitelným výrazem se na něj krátce zadíval. Potom pomalu zvedl ruku, nasadil si znovu kapuci a vyrazil k němu. Když jej míjel, konsternovaný Draco se po něm natáhl a strhl mu ji zpět z tváře.

   „Potty, co takhle si vyřídit účty?“

   Harry se zastavil a střelil pohledem po tiše se blížící postavě, kterou ale blonďák nemohl vidět, jelikož mu clonil výhled.

   Zůstal nehybný a klidný, jako by to ani nebyl on. Znovu se pokusil si nasadit kápi, ale Malfoy jej zadržel a strčil jej prudce do ramene, čímž jej pootočil a čelil mu tak tváří v tvář.

   „Kdepak máš tu bandu přítelíčků? Snad nejsi sám na Obrtlé, Potty. Tady je nebezpečno pro mouly, jako seš ty…“ a jeho ošklivý úsměv se ještě rozšířil, když konečně zahlédl, kdo se k nim blížil.

   Snape došel k dvěma mladým mužům a přejel je studeným pohledem.

   „Dobrý den, pane,“ pozdravil slušně Draco. Neměl o bývalém profesorovi žádné zprávy od bitvy, ale předpokládal, že je to jen dobře. Někdo s takovou prohnaností jako Snape věděl, jak se držet při zemi.

   Draco obdivoval jeho schopnost obrátit jakýkoliv výsledek ve svůj prospěch. Samozřejmě nevěřil, že by Snape vždy stál na Potterově straně, jaká to nehorázná pomluva, a jako obvykle očekával, že v této konfrontaci se přikloní k němu a společně Potterovi ukáží, jaký na něj mají názor.

  „Pan Malfoy,“ protáhl Severus a přistoupil těsně k Harrymu.

   Potěšený výraz na Dracově tváři stekl, když se Snape natáhl a jemně nehybně stojícímu Potterovi s bezvýraznou tváří kápi nasadil. „Jsi v pořádku?“

   Harry přikývl, byl to sotva znatelný pohyb, a Severus mu položil ruku na rameno, pozornost upíraje zpět na Malfoye.

   „Neměl byste být viděn na Obrtlé, Draco, není to bezpečné,“ a s tím se začal otáčet i s Potterem, aby vzápětí strnul.

   Úzkou uličkou k nim pomalu a neslyšně kráčel Lucius. Přejel pohledem ze zamaskovaného Pottera přes Severusovu ruku na jeho rameni a konečně na nevěřícně se tvářícího syna.

   „Severusi,“ pronesl tiše a nebezpečně. „Tak neskonale rád tě opět vidím.“

   „Luciusi,“ oplatil mu stejně tiše, jen o něco mrazivěji Snape. „Jsem rovněž nesmírně poctěn.“

   „Slyšel jsem, že se ti v poslední době nevedlo nejlépe, starý příteli,“ pokračoval a pomalým, skoro líným pohybem vytáhl hůlku.

   „Otče…“ ozval se nechápavě Draco.

   „Neměl bys dát na klepy,“ varoval Severus, viditelně napjatý, a přenesl ruku z Potterova ramene na jeho předloktí a plynulým pohybem jej odstrčil za sebe, zatímco v dlani pevně tiskl svou vycházkovou hůl.

   „Ach,“ pronesl na to Malfoy, který absolutně ignoroval zmatený výraz vlastního syna, oči upřené jen na Snapea. „Vidím, že sis pořídil rovněž pěknou hůl, Severusi. Musíš ji mít stále při ruce?“

   Luskl prsty a ukázal vedle sebe. Bez ohledu na to, jak moc popletený byl, tohle Dracovi došlo hned a rychle přešel kolem podivně se chovající dvojice a postavil se vedle otce.

   „Mám přístup k rozličným zprávám, léčitelským záznamům… a povím ti, toto je ideální příležitost demonstrovat, jak oplácíme zrádcům našeho Pána…“

   Severus přešlápl tak, aby celým tělem kryl Pottera za sebou.

   „Kdopak je ten nemluvný muž za tebou, příteli?“ zajímal se konverzačně a provokativně líným pohybem začal zvedat hůlku.

   „Potter, otče!“ vyhrkl Draco. „Viděl jsem ho!“

   „Takže pan Potter… znovu nemohu vyjádřit, jak jsem nadšený z tohoto šťastného setkání… Expelliarmus!“

   Nic se nestalo, ani jeden z nich nepřišel o hůlku – ani jeden ji neměl.

   „Skutečně, skutečně nadšen…“ Malfoy senior se studeně usmál a znovu pozvedl hůlku, v pomalém, teatrálním gestu, kterým vyloženě provokoval.

   Harry odstrčil Severuse stranou a vykročil. Nespokojenost z něj vycházela ve vlnách, uličkou začal profukovat divoký vítr, který mu strhl kapuci a pohrával si s jeho vlasy, vzduch ztěžkl elektrizujícím napětím. Tvář, kterou měli možnosti všichni vidět, byla zkroucená, ale ani ne tak hněvem, jako spíše… obavami.

   A najednou byli oba Malfoyové vyzdviženi do vzduchu a mrštěni proti cihlové stěně po pravé straně. V tu chvíli z čistého nebe udeřil blesk do dlažby a roztříštil kamenné dlaždice na ostré úlomky a Harry si před výbuchem hlíny a kamenů zaclonil tvář jednou rukou.

   Poslední, co Draco Malfoy postřehl, než upadl do bezvědomí, byl odcházející Potter. Severus mu znovu starostlivě dával kápi přes hlavu a druhou rukou jej držel kolem ramen… pak vše zčernalo.a