pátek 1. listopadu 2013

22 Epilog

   Na schodech zazněl dupot a Harry se během mžiku objevil v předsíni. Severus jej viděl otevřenými dveřmi pracovny, jak si stoupl před zrcadlo a začal si upravovat kravatu, oblečený v luxusním mudlovském obleku.

   „Kam se chystáš v tom směšném obleku?“ odložil brk a naposledy zamžoural na poslední, díky Merlinovi už opravenou esej. Někdy opravdu nechápal, proč přijal Minervinu nabídku vrátit se na místo profesora lektvarů. Možná proto, aby se mohl navečeřet v klidu, bez jejích poznámek o nekompetentních učitelích.
   „Beru Ginny do divadla a na večeři,“ objasnil Harry. Ach, takže jeden z mnoha kulinářských pokusů pana Weasleyho budou muset zkonzumovat s Minervou sami.
   „A proto máš v kapse tu krabičku s prstýnkem?“ zajímal se George, jenž se objevil na chodbě. Severus nasál vůni linoucí se z kuchyně a došel k závěru, že Weasley se nikdy vařit nenaučí. Nicméně byl zaujat něčím jiným.
   „Tak prstýnek?“ zopakoval a pokračoval naoko zhrozeně: „Nesnažíš se doufám naznačit, že tu bude bydlet další Weasley?!“
   „Hej!“ George se uraženě ozval. „My vám tu vadíme, profesore? Jsme bytostně uraženi! Pojď, Frede, odcházíme! Nebudeme se jim vnucovat…“
   „Pánové!“ zaúpěl Harry a začal si uhlazovat vlasy. Marně, samozřejmě, přesto se o to pokoušel dál. Začínalo se jednat o vážnou situaci – nemůže přece mít na hlavě takové hnízdo, když se chystá učinit takový závažný životní krok! „Nemůžete toho aspoň dneska nechat? Nevidíte, že mám nervy na pochodu?“
   George se zastavil a opřel se o zábradlí: „Prófa si začal.“
   „Příliš lákavá příležitost, abych si ji nechal proklouznout,“ protáhl Severus a vstal od stolu. Lehkým krokem zamířil přes pracovnu a předsíň k Harrymu, otočil ho k sobě a začal mu řádně upravovat kravatu.
   „Jsem si jistý, že její odpověď bude: ano,“ uklidňoval ho. „A domnívám se, že je to skvělý nápad, Harry. Členové Starostolce by měli mít určité rodinné zázemí… a slečnu Weasleyovou jsem schopný snášet z celého jejich klanu nejlépe…“
   „No jo, ale bude tu málo místa,“ popichoval George. „Jste připravenej vzdát se svojí pracovny? To víte, děti budou potřebovat pokoj. A budou hlučný!“ zasmál se.
   „Děti?“ Severus se zaškaredil a plynule vytáhl hůlku ze svého rukávu a tázavě se na Harryho zahleděl – mladý muž neochotně přikýval a Severus jedním pohybem donutil jeho vlasy slehnout (neexistovala jiná možnost, to byl přece evidentní). „Doufám, že děti neplánujete moc brzy. Necítím se na to…“
   „A bude jich hodně!“ dobíral si ho George rozjařeně.
   „Potom mám štěstí, že budu celý den ve škole a nechám je na starost jejich strýčkovi,“ uklonil se mu výsměšně. „Pokud je nezmrzačí svými žertovnými předměty!“
   „První budou dvojčata! Už brzo!“ rozchechtal se. „Tak do roka, hádám!“
   „Forgi,“ řekl Harry studeně a těkal očima od George k volnému prostoru pod schodištěm, „snad jsem vám dvěma zakázal, abyste mi probírali skici, ne?“
   Severus i George oněměli a zatvářili se zděšeně, zatímco Harry se obrátil k zrcadlu, aby naposledy zkontroloval svůj vzhled. Spokojen s tím, co viděl, si nejmladší člen Starostolce v historii, proslavený krom jiného i svými revolučními zákony, vložil do úst bonbon, vzal si plášť, ujistil se, že má zásnubní prsten opravdu s sebou a zamířil ke dveřím.

   Když je za sebou zavíral, dolehlo k němu dvojhlasné: „Cože?!“

9 komentářů:

  1. Úžasná povídka, celkově plná nadějí a napětí. Moc se milíbila.
    Jen tím komcem cože. Klidně bych brala něco dalšího jako povídku k tomu, ale ty jsi autor.
    Moc se mi to líbilo.
    Vinka

    OdpovědětVymazat
  2. perfektní! Od začátku až do konce....

    OdpovědětVymazat
  3. Dokonalý... Boží ... <3

    OdpovědětVymazat
  4. Musím se přiznat, že jsem celou povídku přečetla jedním dechem. Doopravdy, nádhera. Strašně se mi líbí ucelenost děje a charaktery postav jsou... Prostě skvělé! Moc se mi povídka líbila. Děkuju, že jsi něco takového napsala, rozjasnila si mi večer. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Máš obrovský talent na písanie. Tvoje poviedky sú dokonalé. A táto obzvlášť, milujem ju od prvého písmenka až po poslednú bodku. Ďakujem, **Pecka** :) ♥

    OdpovědětVymazat
  6. Ano, je 14: 27 a právě jsem ji dočetla. Plán splněn. Je to nádherná povídka. Moc děkuji za možnost ji přečíst.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc úžasná povídka, opravdu. Už dlouho jsem nenarazila na něco tak originálního a skvěle napsaného. Díky!

    OdpovědětVymazat
  8. Tak jo, tohle je literární nebe. Milujem túto poviedku a tvoje písanie a pojatie postáv.

    OdpovědětVymazat